Je jaro 2015 a já jednoho dne přijdu z práce domů a jelikož jsem bydlel v tu dobu s kolegou Radkem Barkmanem, který mi hned šel říct, že David Schlegel mě nominoval na Karjala Cup. Jelikož jsem si říkal co bych tam asi dělal, když s hokejem nemám nic společného, takže jsem mu ironicky odpověděl, že mohu být maximálně nominován na fotbalové utkání ABC Bráník – Vyšehrad. Později jsem na sociální síti opravdu našel rozpis akcí, na které byli nominováni různí kolegové. Samozřejmě mě hned popadla radost. Přeci jen se snažím psát onlajny už sedm let.
Jelikož mě zajímalo co mě čeká a nemine, tak jsem na internetu brouzdal po informacích. Měl jsem k dispozici základní informace, kde stálo, že nás čeká návštěva ve Švédsku a Finsku. Později jsem zjistil, že jako první navštívíme švédské městečko Ornskoldsvik, které se může pyšnit skokanskými můstky a krásným hokejovým chrámem, kde hraje nejvyšší soutěž MoDo. Domácí Ornskoldsvik hraje domácí čtvrtou ligu. Po necelých třech dnech se pak přesuneme do Helsinek, které abych se přiznal už neprozkoumával.
Po nějaké době už radost přešla a já pokračoval ve svém běžném pracovním životě. Dny v celku rychle a mě se v hlavě začali honit myšlenky co a jak bude. No prostě zvědavost, přeci jen to byla pro mne první velká akce v životě.
Nastal den D tedy středa 4.listopadu, kdy máme sraz na letišti, na němž jsme jako první, ale to nám vůbec nevadilo, obzvlášť když bylo hezky. O několik minut později se začínají sjíždět další lidé, kteří letěli s námi. Ať už to byli další média, vedení svazu či sponzoři, kteří později při zápasech hnali naše borce do boje.
Těsně před jedenáctou nastupujeme do letadla, kde pasažéři během chvilky obsadili svá sedadla. Padla celá a naše letadlo se odpoutalo od země a následovala příjemná dvouhodinová cesta na letiště v Ornskoldsviku, kam jsme přiletěli také na čas. Po vystoupení z letadla nastala “válka” o kufry a následně i o místa v autobuse, který nás odvezl na hotel. Musím upozornit, že naše pětice ( Já, Pavel Kuba, Michal Belšán, Adam Joska a Dan Kubelka) pokračovala více do centra, kde byla ubytována v tamním přístavu. Bydleli jsme v jednoduché, ale ve velmi příjemné zástavbě, kde jsme se ubytovali a šli poznávat místní okolí. Po návratu na hotel jsme potkali posádku letadla, která nás úspěšně přepravila z ČR do Švédska. Dozvěděli jsme se od nich, že nás budou doprovázet na všech třech cestách, což nás těšilo, neboť jsme předem věděli co nás čeká.
Ve čtvrtek dopoledne jsme se vydali do zdejších kopců, na kterých jsou skokanské můstky. Za sebe mohu říct, že to bylo opravdu nádherné kochání krajinou, akorát při cestě dolů z můstků jsem měl dřevěné nohy. Den nám v celku rychle utekl a blížil se začátek utkání mezi Švédskem a Českou republikou. Utkání bylo zahájeno v 19:15 a po atmosféře, která nás v celku zklamala prohrávají naši reprezentanti 2:6.
V pátek ráno se nikomu nechtělo vstávat, neboť na nás venku čekalo sychravé počasí a hustá mlha. Našim hlavním úkolem bylo dostat se zdejším MHD k hotelu, kde bydleli hráči a sponzoři. To jsme zvládli a mohli jsme tak společně jsme se vydat autobusy na letiště, odkud se s menším zpožděním vydáváme do Helsinek.
Po necelé hodině v letadle přistáváme na místním letišti a svozovým autobusem jedeme do terminálu, u kterého na nás čekají přistavené autobusy, kterými se vezeme k hotelu, kde bydleli sponzoři a další média. Naše parta se opět vydává do svého hotelu, který zrovna nebyl nejblíže. Po koupi jízdenek nastupujeme do autobusu a vykulenýma očima sledujeme názvy zastávek. Byl to spíš jazykový hlavolam než název. Po cca půl hodině vystupujeme z autobusu a díky navigaci míříme do hotelu. Jenže tam nastal háček. Nebyla tam žádná recepce a člověk, který tam měl mít v ten den dozor dorazí až kolem 16 hodiny. Takže jsme si krátili čas v tamní pizzerii. Padla 16 hodina a mohli jsme se jít ubytovat. Poté jsme se vydali do Hartwall areny. Jo pěkná hala z venku. Z vnitřku už mi to připomínalo O2 arenu. Po akreditaci jsme se koukli na trénink našich kluků a pak se vydali na autobus, který nás odveze do čtvrti, kde jsme bydleli. Jenže nás řidič zřejmě přehlídl a tak zastávkou projel ačkoliv jsme na řidiče mávali. Tak jsme šli na tramvaj, která stála o několik metrů dál. Nastoupili jsme v zadní části, která zřejmě patří zdejším houmelesákům, takže jako slušní kluci jsme si sedli za řidičem a bedlivě sledovali mapu kudy jedem. Po několika desítkách zastávek vidíme doporučenou restauraci Vltava, ale bylo tam plno, tak jsme zavítali do nedalekého obchodního centra, kde nás oslovil majitel tamního fast foodu a zajímavou akcí nám doporučil svá menu. Za sebe mohu říct, že to vypadalo skvělé. Velký a plný talíř jídla ti přinesli pod nos během chvilky. Není to jako u nás, že na jídlo čekáš dvacet minut. Po jídle se vydáváme na hotel, kde se loučíme s pátečním dnem.
V sobotu ráno se probouzíme a po snídani se vydáváme do haly, kde od jedné hodiny hraje utkání Švédsko – Rusko. Po seznámení se sektorem pro novináře se dozvídáme nemilou věc. Nelze se připojit k internetu ani k elektřině. Takže vedoucí výpravy Pavel Kuba hledá schopné komentátory, kteří napíšou onlajn přenosy za nás. Pak se vydáváme do hlediště, kde sledujeme velmi hezké utkání, které vyhrává Rusko 6:3. Dvě hodiny po tomto utkání nás čekalo utkání, na které jsem se osobně nejvíce těšil a to Finsko – Česko. Kluci předvedli mnohem lepší výkon, než v tom prvním utkání, ale bohužel přichází další porážka. To mi náladu ale nekazí a odcházíme do zázemí pro rozhovory. Po napsání a vložení článků do systému se odebíráme do městské části, kde jsme bydleli a že cestou se stavíme na večeři. Naše oblíbené středisko, ale bylo v tu dobu zavřené, tak jsme se vydali za roh, kde byla zajímavá pizzerka a kebab. Zajímavá byla v tom, že byla furt plná. Tak jsme vyšli dovnitř, objednali si a pak se divili, že se platilo nějak málo. Do pěti minut jsme se divili ještě jednou, neboť jsme dostali dvojnásobnou porci než jsme si objednali. Takže jsme opouštěli tuto restauraci s velmi dobrým pocitem. Přicházíme na hotel, kde se ještě ladí program na nedělní den a jde se spát.
V neděli ráno se vydáváme na malou poznávací procházku městem, kde si kupujeme suvenýry, děláme několik fotek. Vracíme se na hotel pro kufry a míříme za ostatními na hotel, kde si zavazadla necháváme v tamní úschovně a vyrážíme do haly na poslední utkání Česko – Rusko. Naši hráči nakonec toto utkání po nájezdech vyhrávají a všichni jsou rádi, že nejedeme domů s nulou. Po zápase nabíráme rychle ohlasy a rozhovory a rychle do hotelu pro věci a vzhůru na letiště, kde nastává panika, neboť ruští hokejisté a fanoušci se mísí mezi nás a nastává chaos, naštěstí odbavování šlo celkem rychle a tak jsme ještě chvilku seděli v čekárně a dopisovali články. Pak jsme byli vyzváni k nástupu do letadla a během půl hodinky jsme už byli na cestě do Prahy, kam je přiletěli chvilku před 20tou hodinou. Po nekonečném čekání jsme se dočkali zavazadel a každý se vydal na cestu domů.
Závěrem bych velmi rád poděkoval vedení Esports za možnost poznat a vyzkoušet něco nového a samozřejmě velký dík patři klukům, kteří mi během akce hodně pomohli a podrželi při tamní práci.
