Moje nejoblíbenější kniha ze všech je už dvacet let Modlitba za Owena Meanyho od Johna Irvinga. Poprvé jsem ji četl ještě na střední škole a hluboce mě zasáhla. Mimochodem, po mnoha letech jsem pak zjistil, že tu knihu stejně miluje i moje sestra Alenka.
Je tam spousta pasáží, které mě oslovily a se kterými se zcela ztotožňuju. Jako každý teenager jsem přemýšlel, jak naložit se svým životem. V té době jsem absolutně netušil, co budu dělat, ale bylo mi jasné, že John Irving se v Modlitbě za Owena Meanyho neplete: “Pokud ti na něčem záleží, musíš si to chránit, pokud máš to štěstí, že jsi našel způsob, který ti vyhovuje, musíš najít odvahu ho žít.”
Když jsem v noci z 22. na 23. července 2001 navrhl Mishovi Bergovi, abychom založili firmu, která bude dělat to, co v podstatě celých 14,5 roku dělá dodnes, tj. vyrábí sportovní weby a vytváří sportovní obsah a data a pracuje s obrovským množstvím lidí, neznal jsem přirozeně detaily toho, jak to bude přesně fungovat. Ale i když jsme s Mishou a i s Radkem Vokálem, který spolu s námi eSports.cz založil, měli sport rádi, bylo jasné, že tahle firma bude hlavně o lidech, nikoliv o sportu.
Ve skutečnosti šlo skutečně hlavně o práci s mladými lidmi, kteří mají rádi sport, internet a novinařinu, a touhu těmto klukům a holkám pomoci, aby jednou byli v životě šťastní a mohli v životě dělat práci, která je baví. Tohle pro mě vždycky byl ten největší motor, ta největší motivace, to největší potěšení.
Vždycky jsme chtěli pomáhat co největšímu počtu jednotlivců. Nikdy nám nezáleželo na tom, jestli je člověk ve chvíli, kdy jsme ho do eSports.cz přijímali, vzdělaný, jestli sportu skutečně rozumí, jestli nedělá chyby v gramatice, jak chodí oblékaný, jak je hezký, jestli šilhá, jestli při obědě používá příbor nebo u redaktorek, jestli má dotyčná velké poprsí. Je pravda, že jsem si kdysi v Kanadě při jednom z mistrovství světa dvacítek prohlížel fotky jedné redaktorky, která byla oblečená jen do chomutovské šály a z řady za mnou nějaká mamina zakřičela: “Zavřete to porno!”
Přesto mě ani ostatní kluky tyhle věci v profesních činnostech nikdy neovlivňovaly. Tisíckrát důležitější pro nás byly, jsou a vždycky budou morálně volní vlastnosti, schopnost se učit, pokora, zodpovědnost a vášeň. Doslova jsem hořel touhou, aby takoví lidé mohli dělat kvalifikovanou práci ve sportovním prostředí, protože jsem věděl, že přesně tihle lidé práci budou dělat rádi a díky svým vlastnostem jí i budou dělat dobře.
Vždycky jsem preferoval pomoc co největšímu počtu jednotlivců před systémovou pomocí všem. Tu většinou dělají politici a dělají ji prostřednictvím regulací. Nadekretují dobro a výsledkem je, že často nepomůžou nikomu. Otto von Bismarck zavedl důchody, aby pomohl životní úrovni starých lidí, ale dneska už si toho nikdo neváží a všichni považují důchody za samozřejmost a dokonce povinnost. Já na systémovou pomoc nevěřím, protože každý by si měl tu pomoc zasloužit a vybojovat. Když člověk dostane něco zadarmo, neváží si toho.
Kdybychom všem redaktorům, až dostudují, pomohli sehnat práci ve sportovní novinařině či sportovním marketingu, nemělo by to žádný efekt a vlastně ani žádný smysl. To musí být odměna pro ty nejlepší, stejně jako cesty za sportem do zahraničí nebo ceny pro Zlaté Gregory.
Spousta mladých redaktorů z eSports.cz si našlo – nebo by si našlo – práci ve sportu stoprocentně i bez eSports.cz a i když to někdy asi vypadalo obráceně, nikdy jsem svou roli nepřeceňoval. Nicméně ta pomoc lidem pro mě byla vždycky nejvíc. Dneska už přes sto lidí, kteří prošli eSports, pracuje v televizi, rozhlasu, novinách, na internetových serverech, jako hokejoví či fotbaloví tiskoví mluvčí či markeťáci, ve sportovních svazech, u nás v eSports.cz či v jiných sportovně-marketingových firmách na plný úvazek.
Samozřejmě, pro to, abychom mohli lidem pomáhat, dělali jsme a děláme na stovkách projektů, museli jsme se toho naučit spoustu věcí, abychom se mohli zlepšovat a stát se odborníky na danou problematiku.
Na začátku jsme byli garážová firma bez jakýchkoliv peněz, samozřejmě i bez vlastní kanceláře, která dělala všechno za hubičku a spousta lidí se nám smála. Vždycky jsme věděli, že nám nikdo nedá nic zadarmo a že si musíme všechno vydřít a vybojovat sami.
Dnes už máme obrat přes 40 miliónů, ale DNA, kterou jsme do firmy vepsali na začátku století, nám zůstala. Radis je s námi od roku 2001, Attaturk s Luckinem, Kubisem, Formesem, BigBossAlim, Luci-18 a dalšími fungují v eSports přes deset let. Napsal jsem sem jejich přezdívky z dob ICQ, kdy ještě neexistoval Facebook nebo chytré telefony.
Mishanek (další přezdívka z ICQ) ten můj názor o rozdílu mezi pomocí jednotlivcům a všem dobře zná. Přesto nás opouští, aby se vydal vstříc novým výzvám. Popřejme Michalovi všechno nejlepší. Upřímně a bez zášti, tak jako jsme popřáli v době odchodu z firmy všechno dobré Jitce Čechové nebo Rojovi. S oběma se vřele přátelíme a spolupracujeme dodnes.
Firemní kultura a fungování eSports.cz musí zůstat i po odchodu Michala zachována. Pořád platí, že “Pokud ti na něčem záleží, musíš si to chránit, pokud máš to štěstí, že jsi našel způsob, který ti vyhovuje, musíš najít odvahu ho žít.”
