Únorová cesta do Norska pro mě byla velká výzva, i když jsem vlastně ani týden před odletem netušil, v čem bude má práce spočívat. Z celé výpravy, která čítala spolu se sportovci okolo stovky lidí, jsem znal snad jen pouhé dva, a to od vidění.
Adaptace však proběhla poměrně rychle. Hned na letišti jsem poznal mediální tým Českého olympijského týmu a v letadle jsme si pak ujasnili, co všechno bude naší prací na mládežnické olympiádě. Let armádním speciálem z Prahy do Osla trval necelé dvě hodiny. V letadle jsem si pochutnal na kuřecím steaku s přílohou i se zeleninou, to jsem však ještě netušil, že to bude moje poslední jídlo na další týden dopředu.
Jak jsem totiž posléze poznal v obchodech a restauracích, ceny byly sice české, ale museli jste si je vynásobit třemi, a tak mě jen pouhý rohlík vyšel na devět korun, a když jsem se rozšoupl na bagetu, byla má peněženka lehčí o téměř dvě stě korun českých. Norsko je zkrátka krásná země, dokud nevlezete do obchodu…
Další šok jsem prodělal, jakmile jsem vystoupil z letadla. Tentokrát teplotní, ovšem ani to nebylo tak hrozné v porovnání s tím, co nás ještě v dalších dnech čekalo. Po příletu následoval zhruba dvouhodinový přesun autobusem do Lillehammeru.
I když jsem měl původně bydlet sám přímo v olympijské vesnici, nakonec jsem sdílel maličký pokojíček spolu se třemi kluky z ČOV v hotelu na nádraží. Ano, na nádraží. Uprostřed odjezdové haly se nacházela nenápadná dvířka do výtahu, který vás odvezl do našeho hotelu. A snídaně? No, první tři dny jsme ani netušili, že nějaké máme, ale slečně na recepci bylo divné, proč si každé ráno kupujeme u ní v pekárně pečivo, když si můžeme zajít na snídani zadarmo.
Druhý den po příjezdu jsme se už pustili do práce. Vytvořili jsme dva dvoučlenné týmy a po celou dobu akce jsme v tomto složení pracovali na rozhovorech a dalších zajímavých článcích nejen pro ČOV. Já jsem ještě navíc zajišťoval zpravodajství pro hokej.cz a onlajny.com ze zápasů ženské reprezentace a několik článků jsem dodal i Aktuálně.cz.
Den probíhal asi následovně: poměrně brzký budíček, snídaně, rozdělení úkolů, odchod z hotelu, sběr materiálu, zpracování materiálu, krátká pauza na jídlo, sběr dalšího materiálu, zpracování materiálu, odchod na hotel, nějaký ten teambuilding a spánek. Ač se to může zdát monotónně, ve skutečnosti tomu tak nebylo, neboť jsme střídali různé sporty. Poprvé jsem tak naživo viděl závody ve skocích na lyžích, alpské lyžování, curling, biatlon, krasobruslení, rychlobruslení, apod.
Co se týče samotného průběhu olympiády, byl jsem až překvapen, jak je akce pro tak mladé sportovce zorganizována. Sportovní atmosféra na mě dýchala po celém městě. Výzdoba v podobě vlaječek, billboardů, plakátů, bannerů a různých rekvizit byla na každém rohu. Do detailu pak byly zpracovány i ceremonie a zahájení šampionátu. Takový ohňostroj, který jsem viděl v Lillehammeru, jsem nezažil ještě nikdy.
Téměř čtrnáct dní strávených v Lillehammeru s mladými nadějnými sportovci se chýlilo ke svému konci. Do finále dospěl i hokejový turnaj žen, který se neobešel bez české účasti. Z povedeného turnaje nakonec káplo stříbro. Bylo mi ctí být u této významné akce.
Na tuto olympiádu mladých budu velmi rád vzpomínat. Byla to pro mě velká zkušenost, poznal jsem pro mě spoustu nových lidí, zákulisí různých sportovních disciplín a novou zemi. Děkuji za tuto příležitost!
