Když jsem na letošním eSports srazu dostal nabídku vycestovat v září na hokejový duel Rusko – Česko, zaskočilo mě to a potěšilo zároveň. Abych mohl jet, musel jsem si zařídit několik osobních i pracovních věcí, ale nakonec vše klaplo a já byl ve středu 7. září v poledne připraven na Ruzyni.
Dopředu jsem věděl, že poletíme spolu s naším reprezentačním výběrem, ale už pohled na letištní plochu u Terminálu 3 naznačoval, že tohle nebude obyčejný přípravák. Stál tam totiž Airbus A 330-300 společnosti Air Canada. Důvod byl jediný, zato však zásadní. Šlo přípravný zápas přes Světovým pohárem, jehož byl kanadský letecký dopravce partnerem. A tak se naši hokejisté i po Evropě proháněli v letadle s javorovým listem na ocase.
Kanaďané nabídli perfektní servis a tak cca dvouhodinová cesta uběhla příjemně. V Rusku jsem byl, i přes svůj pokročilý věk, poprvé. Takže i když se o dění v něm celkem zajímám, bylo pro mě dost věcí překvapením či alespoň novinkou. Tak například nastříkané reklamy na chodnících, semafory s odpočítáváním zbývajícího času, číslování domů a ne vchodů
Na další známé ruské specifikum – vše je tam tak nějak větší – jsem byl sice připraven, ale i tak mě u některých věcí překvapilo, jak jsou veliké. Když paneláky na sídlišti tak ne 11 ale 25 pater, když činžáky tak ne 6 ale 10 pater, když eskalátor do metra, tak klidně 100 metrový i víc. Jinak je zde asi většina věcí na evropském standartu – restaurace, móda, dopravní prostředky atd.
V jedné věci jsou ale Rusové úplně jinde. Možná by vás napadlo, jestli to není v tak relativně chudé (i když jak se to vezme) zemi plýtvání, ale oni prostě střechy kostelů a jejich věží běžně pokrývají zlatem. Na ten největší petrohradský, tedy Izákovský, do nějž se vejde na 14 000 tisíc věřících, ho padlo prý 100 kg. A jen tak na okraj. Při pohledu na něj si naprosto uvědomíte pravdivost tvrzení, že Petrohrad je nejevropštější ruské město. Mohl by totiž klidně stát v Londýně či Římě. A takových staveb je v Pitěru (běžné označení města odvozené z ruského Sankt Pětěrburk) více.
Kapacita této katedrály je mimochodem dvojnásobná oproti kapacitě haly Jubilejnyj, kde se hrál výše zmíněný zápas našich s Rusy. 50 let stará hala prošla nedávno rekonstrukcí, takže vypadá dost dobře. Ale přesto je na místě otázka, proč se v Petrohradě nehraje hokej té nejvyšší úrovně (místní SKA je šampión KHL, město letos hostilo MS a nyní po 16 letech i domácí reprezentaci) v nedávno postaveném supermoderním Ledovém paláci, jehož kapacita je 12 000 míst. Odpověď Evropana překvapí, ale znalce místních poměrů moc ne. Jak to často v Rusku bývá, stavělo se totiž prý ne moc poctivě a tak je hala z bezpečnostních důvodů uzavřena.
Ještě ale zpět k důvodu mojí cesty, tedy hokeji. Domácí „Krasnaja mašina“ (tzn. Rudá nikoliv krásná) vypadala už na papíře hrozivě a i v zápase měla navrch, ale naši se i přes nepříznivé skóre nevzdali. V závěru snížili a sahali i po vyrovnání, které jim sice nevyšlo, ale z ledu odcházeli se vztyčenými hlavami. Tak jsem to viděl z pohledu fanouška, odbornější hodnocení přenechám expertům.
Hned po zápase rychle natočit pár rozhovorů, bleskově je v buse na klíně sestříhat a šupem na letiště. Letadlo s javorovým listem na ocase nás přemístí zpět domů a tím pro mě celá akce skončí. Opravdu? Jen částečně. Zážitky a vzpomínky totiž zůstanou. Díky za ně a taky díky, že jsem mohl být při tom.
Ahoj, Tome.
Se zájmem jsem si Tvůj komentář přečetl a moc Ti takový zážitek, se vším všudy, přeji. Já jsem byl v “Pitěru”-tehdejším Leningradě taky, a i když to bylo před cca třiceti lety mám taky moc pěkné vzpomínky. My jsme sice neměli v programu sport, ale historické památky, včetně nádherné Ermitáže. Tak jsi mi to připomněl, že si říkám- jakpak to na těch námi navštívených místech asi vypadá dnes??? Zdravím Tě a děkuji Ti za pěkné připomenutí. F.V.