Naše firma se vydala na expanzi. Nejdřív to byly země ve střední Evropě, pak přesun na jiný kontinent a teď dokonce i na jinou polokouli. A redaktora Jakuba Slunečka nenapadlo po příjezdu do Brazílie nic lepšího než jít vyzkoušet, jestli se voda v záchodě opravdu točí na opačnou stranu než u nás. Tímto děkuji Michalu Slavíkovi, že měl trpělivost s mými podobnými infantilními výlevy a že jsme to společně ještě s Lukášem Peroutkou všechno zvládli – první esporťácká letní olympiáda.
Trpělivost jsem ale potřebovali všichni, protože celá akce se po organizační stránce nesla trochu v jihoamerickém stylu. Brazilci jsou milí, usměvaví, přátelští a o dost otevřenější než Češi. A proto jim občas odpustíte i to, že recepční v hotelu, po kterém lezou opice, neumí anglicky. Jenže tři týdny nefunkční teplá voda ve sprše, jejíž opravu mezitím osmkrát urgujete, už je problém. Výsledný pocit ze samotné organizace je pak proto celkem rozpačitý. Podobný názor měla nakonec i většina českých sportovců.
Pozitivem je, že olympiáda proběhla bez větších problémů, bezpečnostních excesů a ani jeden (!) člověk se během Her v Riu nenakazil virem zika. Základ pro tak obrovskou akci Brazilci zvládli dobře, jenže u olympiády je přeci jen potřeba nějaká nadstavba – maskot na stadionu, vyladěná hudba, show, tohle všechno divákům na tribunách chybělo. Což o to, v ulicích Ria to už pak bylo něco jiného. Jižní Amerika opravdu ví, jak slavit, bavit se a zpříjemnit si volné chvíle. Při představě, že jsem viděl jenom tak malinkatý kousíček celého kontinentu, mě nepřestává lákat znovu objevovat další zákoutí tohohle unikátního světa.
Když o tom mluvím, mám jednu radu – největší zážitky nejspíš získáte v místech, kam vám ostatní radí „radši nechodit.“ To se samozřejmě nerovná ztrátě ostražitosti. Ale teoreticky už jsem měl být tak čtyřikrát po smrti nebo alespoň okraden – protože jsem se vůbec do Brazílie vypravil a rozhodl se dobrovolně nakazit virem zika, protože jsem byl jako jediný „gringo“ na místní megaparty, protože jsem se vypravil na výlet do jednoho z místních slumů nebo protože jsem chodil po ulicích s iPhonem, peněženkou a Coca Colou.
Výsledek? Parádní zážitky. Vlastně mnohem víc než v Riu jsem se před pár lety bál ve východním Slovensku. Ale vždycky je to jenom o tom, kam se nachomýtnete a jestli má třeba policie momentálně dohodu s gangy, nebo ne.
Já jsem byl rád, že jsem se „nachomýtl“ k celé téhle akci. Olympiáda v krásném Riu de Janeiru mi zase otevřela nové obzory myšlení. Když si to pak všechno vezmete zpětně, nepřijde vám tahle část světa ani tak špatná k tomu, abyste tam dokonce strávili část života. Kdybych třeba uměl portugalsky nebo věděl, jak na Brazilce správně zatlačit, abych se mohl hned první večer osprchovat v teplé vodě… V každém prostředí je potřeba umět se pohybovat a Jižní Amerika může být nakonec malým rájem, třeba i pro byznys.
Jako to může potvrdit jeden náš krajan – třicátník, který po škole odešel do Brazílie prodávat české koloběžky. Potkal jsem ho v Českém domě a povídali jsme si, jen to jeho jméno jsem zapomněl. Firmě se prý daří, byznys šlape a on si po práci skočí na vyhřátou pláž nebo do nádherných kopců okolo Ria. Esports ale koloběžky nedělá, a tak bychom to tam měli asi těžší. Brazilský hokejový mančaft hrál první zápas před dvěma lety a hned dostal rychtu 0:16 od (asi silného?) Mexika. Jejich americký kouč přiznává, že hlavním úkolem je teď naučit kluky bruslit. To není zrovna prostředí pro psaní onlajnů. Ale co my víme, kam nás život zavane…
A co ta voda v záchodě? Opravdu se točí na druhou stranu! Tleskal jsem jako dítě, když se mi to potvrdilo. Chtěl jsem to vyzkoušet už od doby, kdy jsem viděl jeden díl Simpsonových, ve kterém raubíř Bart zkoumal úplně stejnou věc. Je v tom trochu fyziky – Coriolisova síla. Ale upřímně – kdyby trysky směřovaly opačně, stejně se vám ta voda bude točit na totožnou stranu jako v Evropě. Vždycky záleží, jak se to zrovna všechno sejde. Mně se to v Riu dařilo celkem vychytat.
