Každý člověk má odjakživa ve své hlavě ukryté sny, ve které věří a doufá, že se jednoho dne splní. Když jsem se během srpna dozvěděl o tom, že se plánuje cesta do New Yorku a já bych měl být její součástí, byl jsem z této myšlenky naprosto nadšen a unesen. O tom, jak chodím po ulicích New Yorku, nebo jsem osobně na zápase NHL, jsem toužil již od dětských let. A najednou to bylo všechno tak blízko realitě.
Radost jsem měl i z toho, s jakými lidmi jsem měl do USA vyrazit. Kluky totiž moc dobře znám a vím, že jsou do hokeje velice zapálení. Navíc si sedíme i po lidské stránce, což se za oceánem pouze potvrdilo.
Než jsme vůbec do New Yorku odletěli, vytvořili jsme pro nás velice atraktivní zápasový program. V něm si každý z členů přišel na své, aby viděl v akci svůj oblíbený tým, v případě Davida Schlegela a Davida Jahody oblíbeného hráče (ano, tím hráčem je legendární Jaromír Jágr, který nám však mnoho radosti neudělal). Kromě NHL jsme si naplánovali i jeden zápas NBA a tak všeobecně se domluvili na tom, která zákoutí New Yorku, Washingtonu, Philadelphie či Bostonu navštívíme.
Den před odletem jsme se s kluky, vyjma Ády, sešli u mě doma a ráno společně vyrazili na letiště. Během letu nenastal žádný problém (což můžete poznat i tak, že píšu tenhle blog :D) a tak jsme v pohodě dorazili na místo určení. Po vystoupení z letadla nás mírně otrávilo dlouhé čekání na kontrolu dokladů, ale přežít se to dalo.
Poté nás čekala zajímavá cesta metrem, ve kterém se v úvodní den orientoval snad jen Michal Belšán. Především díky němu jsme se dokázali dopravit do hotelu a po náročné cestě se ubytovat. Jelikož se nám ale spát nechtělo a měli jsme pochopitelně hlad, tak jsme vyrazili omrknout Times Square a po cestě zpátky ochutnali první z několika burgerů, které jsme během pobytu v USA snědli.
Na první zápas NHL jsme se vydali do Brooklynu, abychom viděli Tampu proti NY Islanders. Zápas se od první třetiny vyvíjel jednoznačně a Tampa nakonec vyhrála vysoko 6:1. Po zápase nás čekal obrovský zážitek a to návštěva šaten a dělání rozhovorů pro nhl.cz. Být v jedné kabině s hvězdami typu Stamkose či Yzermana byl nepopsatelný pocit. A stejné to bylo téměř po každém zápase, na kterém jsme byli.
Ze všech dnů strávených v Americe budu nejvíce vzpomínat na ten třetí. To nás čekal výlet do Philadelphie, kde hrál můj milovaný Detroit. Před zápasem jsme si stihli projít město, zavítali jsme i na schody, které usilovně během svého tréninku vybíhal Rocky Balboa. Během celého dne jsem však nemohl přestat myslet na to, že již během pár hodin uvidím tým, který již dlouhá léta sleduji každou noc na počítači.
Při příchodu do zázemí arény jsme okamžitě viděli Jakuba Voráčka, který si společně se spoluhráči užíval oblíbeného fotbálku. Následně jsme zjistili co a jak a vyrazili na novinářskou tribunu. Když hokejisté Detroitu přicházeli na rozbruslení, tak jsem byl v sedmém nebi. Během zápasu jsem hltal každou minutu a přál si, ať to nikdy neskončí. Bohužel skončilo a pro Red Wings hodně smolně. Flyers při hře bez brankáře sporně vyrovnali a prodloužení rozhodl právě Jakub Voráček, který byl pak při rozhovoru podle očekávání dobře naladěn a dokonce se s námi vyfotil.
Pochopitelně jsme se po zápase dostali i do kabiny Detroitu. V ní jsem se cítil jako „doma”, protože jsem znal naprosto každého hráče, který okolo mě prošel. Po udělání potřebné práce jsme zamířili k východu, když v tom za námi šel lodivod Red Wings Jeff Blashill. Po odchodu Pavla Dacjuka zpátky do Ruska je mladý kouč mým největším oblíbencem a tak jsem neodolal a požádal ho o společnou fotku. Mé žádosti vyhověl a vznikl snímek, který nikdy nesmažu. Když se semnou posléze rozloučil slovy „nice to meet you,” tak mi málem spadla brada. Tahle slova mám v uších ještě teď. 🙂
Každý den v Americe byl něčím jiný a zábavný. Snažil jsem si užívat každou chvíli, protože člověk nikdy neví, jestli bude mít možnost se na ona místa ještě někdy jindy podívat. Viděl a ochutnal jsem toho opravdu hodně a pokud se mi vyhne Alzheimer, budu si to pamatovat napořád. Zážitků z tohoto výletu mám na rozdávání a může za to celá naše parta, která si rozuměla a dokázala si povídat téměř o všem. Úryvky debat však raději zveřejňovat nebudu. 😀
Bylo mi ctí se na takovou akci propracovat a pevně věřím, že se americký sen splní v příštích letech i dalším.
