Je to snad rok zpátky, kdy jsme si s Honzou Šlapáčkem a Vojtou Balonem řekli, že začneme šetřit na výlet do USA. Chtěli jsme vyrazit na vlastní pěst jako tři kamarádi… A pak přišla zpráva od Davida Schlegela, že by nás tam (ještě společně s Davidem Jahodou) rád vzal a nemalou částkou nám přispěl na náklady. Až do přistání přímo v New Yorku jsem tomu nemohl uvěřit.
Co si budeme povídat, byla to prostě pecka. Neskutečné zážitky, na které nikdy nikdo z nás nezapomene.
New York jako město je neobyvatelné. Alespoň tedy to hlavní centrum, které tak moc dobře známe z filmů. Jeden mrakodrap vedle druhého, neskutečný provoz jak na silnici, tak mezi lidmi na chodníku. Opravdu není jednoduché se po městě rychle a v klidu pohybovat.
Tamhle se koukáte na Empire State Building, kousek od vás další mrakodrapy, hned vedle Madison Square Garden… Je toho skutečně hodně, mohli bychom si to tu jmenovat do aleluja.
Jenomže New York není jen takové pozlátko. Když v něm člověk tráví více času, začne si všímat i negativních aspektů. Bordel na ulicích, velký výskyt bezdomovců, několik žebráků. A to ještě nemluvím o metru, které je naprosto škaredé. Aby to však nevyznělo nějak špatně – ve výsledku to vnímáte jako pouhou maličkost, protože New York je prostě město měst!
Během své téměř dvoutýdenní návštěvy jsme si udělali výlety i do Washingtonu, Bostonu a Philadelphie. V hlavním americkém městě jsme se šli podívat na Bílý dům a jeho okolí, kde to je skutečně pěkné. I Boston s Philadelphií se jevila jako zajímavá města.
Ale pojďme už k hlavnímu tématu – k hokeji. Ten jsme navštívili rovnou sedmkrát. Všichni dohromady v noci pravidelně sledujeme duely NHL, tudíž pro nás bylo něco neskutečného, že jsme se konečně podívali na nejlepší hokejová klání naživo. A všech sedm zápasů stálo za to!
Udělali jsme několik rozhovorů s českými hráči. Já osobně jsem si povídal s Andrejem Šustrem, kterého znám už z Plzně, takže to bylo příjemné setkání. Seznámil jsem se ještě se sympaťákem Kubou Voráčkem a dělal rozhovor také s Davidem Krejčím z Bostonu, který byl rovněž velký pohodář. Kluci z NHL to prostě s médii umí…
Vůbec dělání rozhovorů bylo velkým zážitkem. Pokaždé jsme je totiž dělali přímo v hráčské šatně. Novináři obecně měli parádní servis. Před utkáním byly k dispozici štosy papírů se spoustou zápasových informací, během něj vám ještě navíc vždy přinesli souhrn odehrané třetiny. Prostě co člověk potřeboval zjistit, to našel v papírech.
Pro mě bylo pochopitelně největším zážitkem navštívení domácího zápasu New Jersey Devils, tedy týmu, kterému několik let fandím a pravidelně sleduji téměř všechny jeho zápasy. Díky tomu, že jsem jedním ze zakladatelů československé fanpage tohoto týmu, mi v New Jersey žijící kamarád umožnil prohlídku celého stadionu, návštěvu VIP prostor, osobní seznámení se s hráči, … No prostě všechno, co jsem si kdy vysnil.
Musím se přiznat, že když Devils poprvé vjeli na ledovou plochu, měl jsem na krajíčku. Skvělým zážitkem pro mě bylo si plácnout s každým hráčem při cestě z rozbruslení a popřát jim hodně štěstí… A po utkání jsem v hráčské šatně mj. mohl pogratulovat Nicku Lappinovi ke vstřelení první branky v NHL. A navíc Ďáblové vyhráli, co víc si přát. Jo a ten den taky vyhrál nějakej Trump, ale nevím, to už jsem v tom sedmém nebi nevnímal.
Jen o hokej však během naší návštěvy v Americe nešlo. Navštívili jsme i jeden basket, luxusní italskou restauraci a hlavně jsme si s partou skvěle sedli. Byli jsme takoví heboni, křehoňáci!
Ono vyprávět všechno by vydalo hned na několik dní. To ani nejde. Všem klukům patří velký dík. Davidovi, druhýmu Davidovi, Honzovi i Vojtovi. Bez vás by to tak skvělé nebylo.
