Během své první eSports akce jsem vyrazil do Kanady, do Kamloops na MS žen, a tak jsem ani příliš nedoufal, že by v dohledné době mohl přijít nějaký další „povolávací rozkaz, neboť Kanada byla zkrátka TOP. Přesto jsem dostal důvěru odcestovat na poslední turnaj české osmnáctky před dubnovým MS, který se konal ve švédském Sundsvallu.
Před odjezdem jsem měl poměrně obavy. Přece jenom, do Kanady jsem cestoval s dvěma klukama, se kterými jsme si navzájem pomohli. Do Švédska jsem měl jet sám, a tak jsem chvílemi i pochyboval, zdali jsem schopný to zvládnout.
První část cesty zahrnovala pohodlný let Praha-Stockholm, nicméně druhá část cesty už tak příjemná nebyla. Čekala nás pětihodinová cesta Stockholm – Sundsvall. Cestu autobusem mám poměrně zažitou při častém cestování Plzeň-Praha, ale co nemám příliš v lásce je sezení na předních sedadlech. Přesně to se mi vyplnilo ve Švédsku, kdy mi pan Studnička (manažer týmu) posadil přímo za řídíce. Během jízdy jsem tedy oka nezamhouřil, neboť jsem sledoval, jak švédský padesátník drží v ruce naše životy. Na poměrně namrzlé a lehce zasněžené silnici borec v klidu přejížděl kamion a pádil to po švédské dálnici zhruba stovkou. Cesta byla velký „voprus“, ale do Sundsvallu jsme naštěstí v pořádku dorazili.
Hned při první dopolední obhlídce jsem objevil za zimákem krásnou ledovou plochu, která byla velikostí srovnatelná s fotbalovým hřištěm. I zimák byl poměrně útulný, srovnatelný s tím, co je v Praze na Hvězdě.
Musím říct, že o nás bylo postaráno opravdu dobře. Fotky výborných snídaní, obědů a večeří jsem nedělal – to je pro holky a možná pro Radima Sochora <3. Kluci z tohoto výběru byli také velmi pohodoví. Časem si i zvykli, že mi mohou tykat, neboť už jsem začínal být na oslovení „dobrý den“ alergický.
Co se týče hokeje, tedy to hlavní, kvůli čemu jsem do Švédska jel – byl na velmi kvalitní úrovni. Český tým bohužel své úvodní zápasy podlehl, avšak ani v jednom ze zápasů výkonnostně nezklamal. Ve svém blogu bych se však rád pozastavil nad třetím zápasem národního týmu, kvůli kterému jsme se přesunuli do 50 km vzdáleného Härnösandu. Ihned po příjezdu jsem jako správný novinář šel vyhledat Wi-Fi spojení. U jednoho z pořadatelů jsem uspěl tak na půl – „Heslo přesně nevím, ale vydrž tady a já ti ho přinesu.“ Podobnou větu jsem slyšel i od dalšího borce. Vysněné heslo jsem nakonec dostal, ale přišel problém b) – na Wi-Fi jsem se připojil pouze na mobilu, na Macu to prostě nešlo. Po dalších minutách vyptávání jsem zjistil, že je zde další Wi-Fi, která fungovala i na laptopu, nicméně ta nedosáhla až na tribunu, takže prostě paráda 🙂
S odstupem času musím přiznat, že jsem byl i rád, že jsem Onlajn nemusel psát na notebooku. V hale bylo asi -50, kláda neskutečná, a tak mi bohatě stačilo, když jsem psal góly a důležité akce klukům přes Messanger. Wi-Fi sice pořadatelům nefungovala, tedy fungovala, ale na půl, nicméně do Härnösandu dokázali nalákat daleko větší počet diváků, než přišel v Sundsvallu, kde se hrála většina zápasů. Většina švédských fanoušků však fandila Američanům…
Poslední zápas na turnaji česká osmnáctka zvládla. Po tomhle zápase jsem si oddechl, neboť v případě neúspěchu by to byla hodně ponurá cesta domů…
Suma sumárum. Tento pracovní výlet byl povedený z cestovatelského i pracovního hlediska. Nebudu tvrdit, že jsem si to užil víc než Kanadu, to bych pěkně kecal, ale tahle sedmidenní štace mi dala daleko víc, co se týče pracovního hlediska. Ve Švédsku jsem byl zkrátka na všechno sám a v případě nějakého zádrhelu jsem si prostě musel poradit. Na blízku nebyl nikdo, kdo by pomohl. Před touto cestou jsem si říkal, že vyrazit na eSports akci sám je pěkně na pytel, nicméně názor jsem postupem času přehodnotil.
eSporťáci, pokud si chce ozkoušet své novinářské dovednosti, není lepší příležitost než tohle. Dá vám to víc, než si myslíte!
