Už samotná nominace ve mne vyvolala euforii a vlnu entusiasmu. Už od dětství jsem si přál se za oceán podívat a ještě před dovršením dvaceti let se mi to povedlo. Díky eSports jsem se o vánočních svátcích vypravil do míst, o kterých se může mnohým hokejovým fanouškům jenom zdát.
Na první svátek vánoční jsme se společně s Pavlem Kubou a Johanem Čápem sešli na letiště ve Vídni, odkud jsme vyrazili vstříc zámořské výzvě. Několikahodinový let se zastávkou v Londýně proběhl bez sebemenších problémů a v odpoledních hodinách jsme přistáli na kanadské půdě.
V hostelu už na nás čekal poslední český člen naší výpravy Martin Voltr, který s dvacítkou absolvoval i přípravné duely. Po ničím nerušeném spánku nás čekal první den mistrovství.
Ubytování jsme měli nedaleko Rogers arény, takže přesun do dějiště trval pěšky pár minut. Po vyřízení akreditací jsme měli možnost nahlédnout do překrásného svatostánku, který mi na první pohled vyrazil dech. Mám slabost pro obrovské haly s několikatisícovou kapacitou a tentokrát jsem byl jako u vytržení.
Už první zápasy ve Vancouveru naznačily, že šampionát nabídne parádní podívanou. Několik zápasů mi však trvalo, než jsem si zvykl na novinářská místa přímo pod stropem. Hokej je odsud úplně jiný. Nemáte možnost tolik rozeznat rychlost a tempo hry, ovšem přehled máte dokonalý. Už se nedivím, že experti dokážou z těchto pozic tak rychle analyzovat dění na ledě.
Už po prvním českém duelu jsem měl možnost prohodit pár slov s mým dlouholetým kamarádem Jáchymem Kondelíkem, o jehož kvalitách se mohl přesvědčit celý hokejový svět. Podařilo se mu vstřelit i nejkurióznější gól mistrovství, když proti Rusům dopravil kotouč do sítě po odrazu od tváře.
Základní skupiny byly u konce, Češi postoupili ze třetí pozice a čtvrtfinále je čekalo na nedalekém ostrově Victorii.
Ještě předtím, než jsme se na klíčovou bitvu vypravili, nás čekal přelom roku. Oslavili jsme ho v Downtownu, když jsme nalezli „útočiště“ v útulném baru poblíž našeho hostelu. Nový rok jsme přivítali důstojně, nechybělo šampaňské, kloboučky nebo náhrdelníky. Prezentovali jsme si i na tanečním parketu.
Prvního ledna jsme vyrazili společně s dalším novinářem Zdeňkem Matějovským a jeho dcerou Laurou za nádhernou podívanou do lyžařského střediska ve Whistleru. Cestou jsme zastavili na několika view pointech, z nichž jsme se mohli kochat překrásnou zasněženou krajinou.
Další den už nás čekal přesun trajektem na souboj našich s Amerikou. Rozlehlý ostrov jsme si příliš neužili, přestože jsme na něm strávili necelé dva dny. Provázel nás totiž vytrvalý déšť, který neustal ani do chvíle, kdy jsme se vraceli do Vancouveru.
Náplast za sychravé počasí nám český celek nenalepil. Po neúspěšné bitvě s USA se s turnajem rozloučil a nenaplnil tak očekávání, která se do jinak úspěšného ročníku 1999 vkládala.
Po vypadnutí našich krajanů jsme si bez nervů vychutnali boje o medaile. Přestože zájem po vypadnutí domácího výběru opadl, mezi mantinely se odehrávaly špičkové zápasy.
Zároveň nám zbyl čas porozhlédnout se po místních památkách. Nakonec jsme zvládli poznat snad všechna významná místa pobřežního města a to i za přispění Johanovy sestřenice, která nás po nich společně se svým přítelem v den odletu domů provedla.
Nelze opomenout ani zážitek z takzvané Zombie ulice. Jedinci pohybující se kolem silnice stojí za zmínku, ať už kvůli jejich vzhledu, chování nebo zarážejícímu počtu.
V letadle směřujícím zpět do rodné vlasti jsem měl kupu času přemýšlet o tom, čeho jsem se v uplynulých čtrnácti dnech mohl účastnit. Přál bych každému, aby mohl okusit vůni arény NHL nebo krásu přírody v Britské Kolumbii. Pobyt ve Vancouveru mi dal nespočet zkušeností, za něž vděčím všem, kteří mi pomáhají a podporují mě. A především firmě eSports, bez níž bych do zámoří jen tak nevypravil.
