Tuším, že všechno začalo poslední lednový týden roku 2020. Tehdy jsem šel z tréninku domů a těsně před domem mi zazvonil telefon. Ač jsem to měl daleko asi jako od modré čáry do brankoviště, tak jsem se domů dostal až za půl hodiny. Celou tu dobu jsem mluvil s Davidem, který mi sdělil nominaci na MS a pověděl mi o tom snad úplně všechno.
Byl jsem za to strašně rád, hlavně to bylo ocenění mé práce. Celý následující týden jsem pak přemýšlel, proč jsem to vlastně já. Proč vybrali zrovna mě? Vůbec jsem nepovažoval svoji práci na Onlajnech za výjimečnou, necítil jsem se ani jako lepší průměr. Jak všichni víme, tak MS 2020 ve Švýcarsku bylo zrušeno. Celý ten rok mě to celkem žralo, často jsem měl i takové myšlenky, že mi to prostě nevyjde následující rok a nikdy se tam nepodívám. Opak byl pravdou a po dvoutýdenní domácí izolaci, kterou jsem si naordinoval, aby se mi to opravdu nevyhnulo, jsme mířili do Rigy!
Cesta do dějiště mistrovství světa v pěti lidech v autě se zdála nekonečná a možná ještě o trochu delší.
Nebudu lhát, začátek šampionátu bylo docela maso. V prvních třech dnech hned 16 zápasů, navíc špatný vstup českého týmu do turnaje. Poté už všechno nabralo rychlý spád, na jehož konci byl tolik očekávaný den – čtvrtfinále. Během těch skoro dvou týdnů bojů v základní části se zrodilo spoustu přátelství, nějaký ten zajímavý koníček a spoustu nezapomenutelných zážitků. Můj největší z MS? Když jsme totálně semleli Švédy ve třetí třetině a poslali jsme naši loď plnou lidí v montérkách směr vyřazovací boje. Tento zápas mi bude připomínat fotka s Ondrou Belákem, když jsme na chvilku zapomněli na Onlajn a museli jsme jeden z gólů pořádně oslavit.
A největší zklamání? Není těžké vybírat. Byli to fanoušci, teda vlastně nebyli fanoušci. Celou dobu jsme se na ně všichni těšili a pak vlastně byl úspěch, když přišli dva na jeden zápas.
Spoustu lidí mi před odjezdem říkalo, ať si projdu město. Upřímně na to moc času nebylo, Rigu jsme si prošli volný den před dnem D a ten den jsem se navíc úplně nepotkal s formou. Vzpomínky mi určitě zůstanou na českou restauraci, ve které čepovali Plzeň a hlavně na koloběžky. Do té doby jsem to vůbec neznal. V Rize jsem se párkrát svezl a od té doby se po městech rozhlížím, jestli náhodou je tam neuvidím.
Na začátku jsem se ptal, proč vybrali na MS zrovna mě. Minulý týden jsem to možná trochu pochopil. Umístil jsem se na třetím místě v anketě o Onlajnistu roku, za což jsem nesmírně rád a extrémně si toho vážím.
