Na šampionát v lotyšské Rize jsem se těšil dlouho dopředu, zvlášť, když se o rok dříve turnaj z koronavirových důvodů nekonal. Výzvou pro mě byla už samotná cesta na místo konání. Delší vzdálenosti raději zdolávám letecky, nicméně do Rigy jsme cestovali dlouhých 16 hodin po silnici a těsně před cílem jsme museli řešit prasklou pneumatiku na mém autě. Naštěstí nebyl problém najít v Rize servis, který se o všechno kvalitně postaral.
Samotný turnaj byl unikátní v tom, že se odehrával ve dvou arénách ležících bezprostředně u sebe. Hlavní Arena Riga byla velká a nádherná, nicméně vedlejší hala, ve které základní skupinu odehrál český tým, připomínala spíše tělocvičnu. Drtivá většina zápasů se ale vinou pandemie stejně musela obejít bez diváků v hledišti, takže to nebyl problém.
České výkony nám moc radosti nepřinesly, výjimkou byl ovšem zápas se Švédskem. Parádní obrat během třetí části jsme všichni intenzivně prožívali, až jsme zapomínali, že jsme v Rize vlastně pracovně. Partu jsme měli skvělou. Osobně jsem kromě Davida Schlegela před odjezdem na MS neznal vlastně nikoho, už během cesty jsme si ale skvěle sedli. Celé tři týdny v hlavním městě Lotyšska jsme si užili. Když bylo volno, podnikali jsme společně výlety, chodili jsme na večeře a i v pohodlí našeho přechodného domova jsme se výborně bavili. To vše v kombinaci s – troufám si říct – kvalitními pracovními výkony všech zúčastněných.
Nerad bych však, aby to vyznělo, že hokejová stránka mezi zážitky pokulhávala. Vůbec ne. Zejména play-off bylo úžasné. Německo slavilo postup do semifinále poté, co před mýma očima rozhodlo nájezdy parádní Forsbergovou kličkou. Čtvrtfinálový souboj Česka s Finskem sice nedopadl dobře, ale byl napínavý a měl skvělý náboj. Kanada, která byla zralá na konec ve skupině, porazila v zámořském semifinále USA a úspěšně si s Finskem zahrála o zlato. A kdo může říct, že na vlastní oči viděl vítězný gól v prodloužení ve finále mistrovství světa?
Nás pár šťastlivců, kteří jsme v Rize byli osobně, si do životopisu obecně můžeme zapsat něco, co jen málokdo. Na turnaji totiž kvůli pandemii nejenže nebyli přítomní skoro žádní fanoušci, ale i počet novinářů byl značně omezen. Osobně se zúčastnit MS 2021 je zkrátka něco, na co můžeme být všichni právem hrdí. Děkuji za příležitost a věřím, že jsem důvěru splatil.
