Zhruba týden před konáním mistrovství světa svitla naděje, že bych se mohl do Finska podívat. Po dvou dnech, kdy jsme vše zařídil bylo jasné, že se světového šampionátu budu moci účastnit. Spolu s Martinou, Adamem a Milanem jsme měli v režii vše kolem helsinské skupiny.
Napětí a „cestovní horečka“ stoupá! Dne 13. května jsme překročili finské hranice a okamžitě se zapojili do zpravodajského režimu. Poprvé v mixzóně potkáváme a vidíme budoucí hvězdy světového formátu, jakou je bezpochyby třeba Juraj Slafkovský nebo hvězdy NHL. Pár metrů od nás stojí Adam Lowry, Pierre-Luc Dubois nebo Němec Moritz Seider z Washingtonu. Neskutečný zážitek, který pokračoval v následujících dnech.
Vždyť v helsinské skupině nastupoval třeba švýcarský klenot Nico Hischier, nebo žralok ze San José Timo Meier. Avšak nejvíce všechny přísedící novináře uchvátil ve skvělé formě hrající Denis Malgin. Právě hokejisté s helvétským křížem měli v Helsinki Ice Hall nejlepší podporu. Ostatní zápasy už tolik navštěvované nebyly, což byla ohromná škoda. V hlavním městě Finska chyběla veškerá propagace o právě probíhajícím mistrovství světa.
Helsinky? Město, které nás uchvátilo. Centrum města srší historií, všude samé parky, jezera nebo cyklostezky. Jelikož jsem velkým milovníkem běžeckého sportu, tak tenisky v mém zavazadle nechyběly. Severská příroda mě naplňovala plnými doušky.
V posledním střetnutí základní skupiny se definitivně rozhodlo o tom, že český národní tým přijede do finského hlavního města – jsme nadšeni. Ve čtvrtfinále banda kolem Romana Červenky zdolala Německo a bude hrát v Tampre o medaile.
Následuje tak přesun z Helsinek do míst, kde mistrovství světa vyvrcholí. Stařičkou Helsinki Ice Hall nahrazuje super moderní Nokia Aréna. Padá mi čelist, obrovská kostka, skvělé zázemí a tisíce fanoušků. Když jsem poprvé uviděl tento skvost, Slovensko zrovna prohrálo s domácím Finskem. Ochozy bouří a zpívají vítěznou hymnu, okamžitě mi naskakuje husí kůže.
V plném očekávání český výběr jde na Kanadu a po brance Davida Krejčího ještě optimismus roste. Ovšem v dalším průběhu nám javorové listy nasázely sedm ran a národní tým čeká boj o bronzovou medaili. Ani ten nezačíná pro mužstvo Kariho Jalonena nejlépe a dominance USA roste. Jelikož zámořský celek nastoupil podruhé v řadě se čtyřmi beky, národní tým využije šance a v poslední dvacetiminutovce rozhodne o cenném kovu pro Českou republiku.
Na tribuně si užíváme ceremoniál a následně míříme do mixzóny, kde čeští hráči rozdávají úsměvy a rozhovory. Stojím v místech, kam přichází skromný Matěj Blümel a kousek dál stojí kapitán Roman Červenka, jenž od novináře dostává na konci otvírák na pivo. Jistě si každý fanoušek vzpomíná na oslavy zlaté radosti v roku 2010, kdy Roman sháněl právě otvírák. Video se stalo hitem a rozhodně se na něj nezapomnělo.
Poslední zápas – finále! S Milanem zasedáme za počítače, čeká nás poslední textový „onlajn“ přenos. Moc si ho užíváme a sledujeme nervy drásající utkání, které v prodloužení ovládlo Finsko. Po předání medailí už i my míříme do útrob stadionu, kde poprvé spatřím trofej pro vítěze, kterou přináší Sakari Manninen.
