Byl červen roku 2021. Probíhal sraz eSports v Poslově Mlýně, na který jsem se bohužel nemohl dostavit. V sobotu večer, v druhý den srazu, mi zničehonic cinkla na Messengeru zpráva od kamaráda, že jsem nominován na hokejové mistrovství světa ve Finsku. Nevěřil jsem.
V době ohlášení nominace bylo mou jedinou „prací“ pro eSports psaní onlajnů z pohodlí domova, o to překvapivější pro mě bylo mé jméno na seznamu. Po pár dnech mi začalo docházet, že se to skutečně děje, pojedu na světový šampionát, který jsem každoročně hltal v televizi. Fakt, že bych účast odmítl, nepřicházel v úvahu, i když mi bylo jasné, že si tím nejspíše pořádně zavařím směrem k přípravám na zkoušky na VŠ.
Naším úkolem, společně s třemi dalšími kolegy, bylo pokrýt nečeskou skupinu v Helsinkách, kam jsme dojeli v pátek ráno, tedy v úvodní den turnaje. Město krásné, ale že by zde odpoledne začínalo mistrovství světa? To byste nepoznali.
Nízká propagace se podepsala i na návštěvnosti v Helsinki Ice Hall, na zápas chodilo v průměru okolo dvou tisícovek fanoušků. Pochvalu zaslouží hlavně fanoušci Švýcarska a Německa, kteří dokázali vytvořit slušnou atmosféru, o moc pozadu nezaostávali ani Slováci.
K turnaji se váže i jeden nepříjemný okamžik, na nějž zcela jistě nezapomenu do konce života. Společně s Michalem jsme se chystali na sledování předzápasového rozbruslení týmů Německa a Dánska, když za námi přiběhli dobrovolníci se zprávou, že okamžitě musíme opustit halu.
V takovou chvíli vám hlavou samozřejmě běží ty nejčernější myšlenky. Šampionát se konal v době přetrvávající invaze Ruska na Ukrajinu, a i Finsku bylo vyhrožováno, že by k útoku mohlo v průběhu mistrovství dojít.
Nakonec to, naštěstí, nebylo tak horké. Požár, který vznikl v německé kuchyni, se podařilo uhasit a hrací den se mohl uskutečnit, byť s časovou prodlevou. Odložení startu zápasu mělo velký vliv i na výkon samotných hráčů, Němcům stačil k vítězství nad Dány jediný gól.
Odměnou za, troufnu si říct, dobrou práci nám byl přílet Čechů na čtvrtfinále do Helsinek. Utkání s Němci zvládli a medaile visela ve vzduchu. Pro semifinále se naše helsinská čtveřice přesunula do Tampere, kde šampionát vrcholil. Všichni jsme věřili v postup české reprezentace do finále, ale Kanada řekla jasné ne, Češi byli odsouzeni k zápasu o třetí místo.
Bronz? Taky slušný. Češi zabojovali a nepříznivě se vyvíjející utkání s USA otočili ve svůj prospěch a nejen hráči, ale i celá naše dvacetičlenná parta se mohla radovat znovu po dlouhých deseti letech z medailového úspěchu. Krásný pocit vidět to pár metrů před sebou, věřte mi.
Finále mezi Finskem a Kanadou jsem strávil na novinářské tribuně v roli onlajnisty. Jako menšinový jsem přál mužstvu ze zámoří, takže asi chápete, že výsledek, pod který se do značné míry podepsali i rozhodčí, mi žádnou radost neudělal.
Celkově ale musím šampionát hodnotit kladně. Ještě donedávna jsem o účasti na podobné akci jenom snil. A sen se mi splnil, dokonce v roli novináře, kdy máte každodenní kontakt s hráči. V průběhu turnaje jsem pak nabral tolik zážitků, že mi nakonec i ta více jak 24hodinová cesta domů utekla poměrně rychle.
Závěrem musím poděkovat firmě eSports za možnost účastnit se MS. Nejenže jsem si ve Finsku vytvořil nezapomenutelné zážitky a poznal skvělou partu lidí, ale také si potvrdil, že pořád je co zlepšovat. A kdo ví, třeba se podobná příležitost naskytne ještě někdy v budoucnu.
