Kdybych měl zvolit dvě slova, kterými popsat zdlouhavý trip na finský Karjala Cup, tak bez váhání řeknu: zábava a zkušenosti. Ale nejprve pojďme pěkně od začátku…
Moje nominace na Karjalu se zpočátku rodila poměrně prapodivně. Nominace se ostatní kolegové dozvěděli na srazu eSports v červnu, kde jsem já z určitých důvodů chyběl. Proto jsem byl v příjemném šoku, když jsem zhruba měsíc před odjezdem zjistil tuto novinku přímo od Davida Schlegela, když jsme si dopisovali. Musím ale říct, že jsem byl nominací potěšen a ani chvíli jsem neváhal, jestli vůbec pojedu.
Jak už jsem naznačil v úvodu, tak cesta byla opravdu zdlouhavá a dost náročná. Musím přiznat, že jsem delší cestování nikdy nezažil, proto jsem se toho nejprve celkem obával, ale nakonec se to i díky skvělé partě v pohodě dalo zvládnout. Když jsme ve čtvrtek lehce po poledni místního času přistáli na letišti v Turku, tak jsme se zamířili ubytovat. Cesta autobusem trvala zhruba půl hodiny a při ní byla první příležitosti poznávat Turku zblízka (nebo alespoň z okna autobusu). Jakmile jsme poprvé dorazili na byt, prakticky hned jsme se následně odebrali na místo, kde jsme za celou dobu strávili nejvíce času – do Gatorade Center.
Právě na tomto místě probíhala téměř veškerá náplň naší práce. Ať šlo o pozápasové rozhovory s hráči a trenéry, přepisování rozhovorů, psaní onlajnů a mnoho dalšího. A samozřejmě sledování každého zápasu, protože pro mě osobně šlo o první zápasy českého národního týmu, které jsem měl možnost vidět přímo v areně a rozhodně jsem nebyl zklamaný. I když ve výsledku mohlo být i lépe než celkové třetí místo. Ale ten pocit konečně se dostat na nároďák mi už nikdo nikdy nesebere. Docela kuriozní však je, že se mi to podařilo právě až ve Finsku.
Páteční volný den patřil odpolední procházce po městě, konkrétně podél řeky Aury. Zastavili jsme se také na stadionu Paava Nurmiho, na kterém Emil Zátopek zaběhl světový rekord na 10 km. Po návratu jsme opět zamířili do Gatorade Center, kde na nás čekal trénink našeho nároďáku, podle kterého jsme odhadovali sestavu na nadcházející utkání. A ve výsledku jsme se docela trefili.
Jako svůj největší zážitek bych asi vypíchl videorozhovor s útočníkem Patrikem Zdráhalem z Litvínova. Sice jsem se na něj po zápase načekal, ale to mi vůbec nevadilo. Alespoň jsem měl za tu dobu možnost vidět několik reprezentantů a nasát vítěznou atmosféru po zápase se Švýcarskem. Ale nakonec jsem se dočkal se a musím za sebe říct, že jsem byl s výsledkem moc spokojený. Navíc Patrik byl sympaťák a byl mi ochotný na všechno odpovědět, při rozhovoru jsem se tak cítil o to lépe.
A na úplný závěr našeho severského tripu? Nebylo nic příjemnějšího, než si napsat onlajn ze zápasu českého týmu! Zkušeností s komentováním textových onlajnů mám do této doby troufnu si tvrdit opravdu hodně, takže jsem věděl přesně, co mě čeká. Nicméně při samotném psaní jsem se několikrát přistihl, jak vlastně psaní nároďáku vám dává úplně jiné emoce a přidává tomu na významu… vlastně nedokážu ani úplně přesně popsat, jak moc to byl výjimečný pocit. Právě tento zápas mi v paměti utkví rozhodně nejvíc.
Ještě bych si dovolil takovou menší osobní (fanouškovskou) vsuvku. Chtěl bych zmínit, jak rád jsem byl za nominaci čtyř hráčů Pardubic. Pravidelně je vídat nastupovat v dresu Dynama na klubové scéně je samozřejmě skvělé, ale zároveň vás vnitřně potěší, když se dozvíte, že kluci obdrželi pozvánku do reprezentace. Určitě je to pro ně odměna a motivace do další práce, zaslouží si to.
A na úplný závěr bych chtěl poděkovat celé partě, která se na akci sešla, za nezapomenutelné společné zážitky a hromadu zábavy, eSports.cz za skvělou organizaci a klubu HC Dynamo Pardubice za to, že jsem mohl být tohoto dobrodružství součástí. Snad jsem nezklamal.
