„Můžeš jet na mistrovství světa, zařídíš si to ve škole?” Jasný, v pohodě, vždyť tohle byl vždycky můj sen! Jenže pak jsem dva dny před odletem nezvládl poslední zkoušku před státnicemi. Naštěstí mi pan doktor vyšel vstříc a mohl jsem v den odletu předmět uzavřít. Rychle jsem se sbalil a s kufrem, respektive kufříkem, jenž splňoval požadavky v instrukcích, vyrazil do Prahy na letiště. No, a pak se to všechno stalo…
Jak to všechno začalo?
„Můžeš jet na mistrovství světa, zařídíš si to ve škole?” Jasný, v pohodě, vždyť tohle byl vždycky můj sen! Jenže pak jsem dva dny před odletem nezvládl poslední zkoušku před státnicemi. Naštěstí mi pan doktor vyšel vstříc a mohl jsem v den odletu předmět uzavřít. Rychle jsem se sbalil a s kufrem, respektive kufříkem, jenž splňoval požadavky v instrukcích, vyrazil do Prahy na letiště. No, a pak se to všechno stalo…
Naše skupinka odlétala do Helsinek ve složení Dan Krátký, Tom Sochor a já. Hned první den jsme dokonale stmelili partu. Po odbavení jsme totiž zjistili, že z Helsinek neletíme do Tampere letadlem, ale autobusem, což byla trochu prekérní situace vzhledem k příjezdu do dějiště MS někdy kolem 2 ráno. Měli jsme na všechno dost času a po vyhlášení „last call” do letadla nastoupili jako úplně poslední. Po příletu naše uskupení probíralo snad všechny možné varianty toho, jak vyřešíme přespání. Hlavy dohromady – a nakonec se jako nejlepší varianta jevila přespat v Helsinkách na letišti a až ráno vyrazit vlakem směr Tampere.
„Dětský sen“
V mládí bylo mým denním chlebem hrát si s hokejovými kartičkami a „komentovat”. Najednou chodím po Tampere a na 87. mistrovství světa se přiblížím svému dětskému přání. Už při předání akreditací jsem měl štěstí, protože jsem jako jediný obdržel fialovou, která umožňovala natáčení ohlasů v mixzóně. Tam totiž byla strašně hodná paní ze Slovenska a všechno bedlivě kontrolovala. Ale i přes to jsme se zvládli prostřídat. Natočit ohlas s hráči NHL a vidět všechno dění – to bylo opravdu nezapomenutelné!
Největší zážitek
O dva dny později se k nám přidal poslední člen skupiny Kuba Mahr, jenž nám jakožto Erasmus student v Tampere pomohl, mimo pracovních povinností, také objevovat město. Myslím, že si naše čtveřice opravdu sedla a vytvořila skvělou partu. Kubovi jsem také vděčný za můj největší zážitek. Kdybych mu nedržel mobil na pódiu při natáčení TikToku pro CHL, kde stály brankářské hvězdy Pekka Rinne, Niklas Bäckström, pohár CHL, Kuba a já, pravděpodobně bych rozhovor s legendou Nashvillu nikdy nenatočil.
Finové a naše „grupa“
Z haly jsme většinou chodili po půlnoci a čekali na autobus, který byl častokrát tak přeplněný, že pro nás nezbylo místo. Překvapila mě finská klidná povaha – prostě přijede další. Oproti tomu moje myšlenky byly něco ve stylu „***, proč se sakra neposunou”. Věřte, že u nás by se tam minimálně naše čtyřka určitě vešla.
Naše složení si notovalo i ve spánkovém režimu a často opouštělo byt až těsně před polednem. I proto nezbylo moc času na prohlídku města, i když myslím, že základní důležitá místa jsme navštívili.
Sauna vs. láhev(e) slivovice
Po příjezdu druhé skupiny z Rigy se i náš kvartet přesunul z bytu na chatu. Na saunový rituál se skokem do jezera už asi nezapomenu. No, i když asi jako první se mi vybaví, jak v tom vedru putuje láhev slivovice, Johanovy úplně zarudlé oči a Ondrův výraz alias „povedený večer”. Ale co k tomu dodat, bylo to opravdu super!
Atmosféra
Překvapení turnaje: Lotyši bronzoví! Těm to přál snad úplně každý. Já teda hlavně z toho důvodu, aby v Nokia Areně aspoň někdo fandil. Vyjma zápasů Maďarska a domácí Suomi totiž atmosféra rozhodně nepřipomínala vrcholnou akci. Radost mám z výsledku Němců, kteří už od začátku turnaje ukazovali, že se s nimi musí počítat. Bohužel však ve finále na Kanadu nestačili. A to byl konec, už jen zdánlivě nekonečná cesta autem z Finska do domů. Nicméně i ta utekla, ba co víc, poprvé jsem „navštívil” Estonsko a Litvu.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat firmě eSports za neskutečný zážitek a skvělou partu lidí. Opravdu jsem si celou akci moc užil a budu na ni velmi rád vzpomínat! Vše dobře dokumentuje hláška pobytu. Alespoň na pár týdnu jsem si mohl říkat: „Ty kráso, ty máš život!”.
