Cesta do Helsinek byla už mojí druhou v rámci eSports.cz během posledních dvou sezon. Poprvé jsem
se dostal loni v srpnu na Hlinka Gretzky cup v Břeclavi, na turnaji jsem měl možnost poznat spoustu
nových kolegů a odvézt si nové poznatky a inspiraci do práce v klubu, kromě toho také spoustu
zážitků.
Věřil jsem, že když budu poctivě pracovat i nad rámec klubových povinností, mohla by další nominace
na velký turnaj znovu někdy v budoucnosti přijít, o to víc mě překvapilo, že jsem po roce mohl vyrazit
znovu.
O možnosti vyrazit na turnaj jsem se nedozvěděl přímo, ale zprostředkovaně, a to hezky Česky při
posezení u piva během letního večera. Zpočátku jsem si myslel, že si ze mě kolega z redakce dělá
legraci, rychle jsem ovšem zjistil, že pozvánka je myšlená vážně a mohl jsem se začít těšit.
I když mnoho času přemýšlet nad turnajem jsem neměl. Už na začátku srpna se jako každý rok
rozběhly přípravné zápasy, od září k hokeji přibylo studium, kdy jsme měli kvůli praxím zkrácený
semestr, a termíny odevzdání, které letos přišly nečekaně rychle :D. Čas utíkal a najednou tu byl
čtvrteční večer před odletem a několikanásobné vážení kufru, abych se vešel do limitu aerolinky
(který jsem nakonec stejně překročil, ale naštěstí s tím během cest nebyl problém).
Nebyl bych to já, abych před cestou do ciziny nebyl nervózní. Po přibližně dvou hodinách spánku jsem
vyrazil směr letiště. Po příjezdu mě příjemně překvapil klid na letišti, zatím jsem neměl tolik
příležitostí někam letět, moje dosavadní zkušenost s letišti byla proplétat se mezi obrovským
množstvím lidí. Po rychlé snídani jsem se potkal s ostatními kolegy a první seznamování mohlo začít.
Asi ze mě nikdy nebude velký fanoušek létání, letadlo je pro mě velký autobus ve vzduchu, na který
musíte dorazit minimálně dvě hodiny předem a projít hromadou kontrol. Přesto bylo fajn znovu se po
dlouhé době proletět, navíc s partou lidí, kteří mají stejné zájmy jako vy.
Po příletu, ubytování a rychlém nákupu přišla na řadu první procházka centrem Helsinek. Tu jsem,
stejně jako celý pobyt ve Finsku, absolvoval ve slavnostních botách, což byla jedna z méně
příjemných zkušeností. Vlastně se i týden po návratu divím, že jsem si z cesty neodvezl jako „suvenýr“
vyvrknutý kotník a sádru.
Helsinky ovšem můžu hodnotit jako krásné město, které stojí za navštívení, především historické
centrum a pobřeží. V něčem je hodně podobné ostatním evropským městům, ale přitom vlastně
úplně jiné, unikátní.
Další překvapení přišlo při návštěvě jednoho z místních podniků. Znovu se potvrdilo, že české pivo je
značka a pije se minimálně po celé Evropě. Na česká piva jsem narazil na Slovensku, v Maďarsku nebo
v Rumunsku, ve Finsku jsem ho ovšem nečekal. Celkově jsem během pobytu zaznamenal minimálně
tři české značky v nabídce. V ochutnávce ovšem dostala přednost místní piva. Osobně mohu
doporučit pivo Karhu, s medvědem v logu, ostatní značky pravděpodobně našince příliš neosloví.
Nyní už k tomu hlavnímu, k turnaji Karjaly. Zpočátku jsme měli drobné problémy se do Helsinki Ice
Hall, kterou budete znát spíše pod finským jménem Jäähalli, vůbec dostat, nakonec jsme si ale cestu
dovnitř našli. Zázemí pro novináře bylo příjemné, jako občerstvení byly připravené mandarinky a
banány, což byla po klobásách a párcích v rohlíku příjemná změna.
Největším momentem soboty byla výhra Švýcarů nad Švédy, na kterou čekali dlouhých osm let. Přímo
po zápase se tak nabízel rozhovor s jedním ze Švýcarů, volba nakonec padla na Daria Simiona, který
na konci druhé třetiny vstřelil důležitou vyrovnávací branku na 2:2. Simion měl před sebou navíc
zápas s Českem s Danielem Voženílkem v sestavě, se spoluhráčem z Zugu, kterému skvěle vyšel start
švýcarské National league, ve všech úvodních deseti zápasech skóroval a překonal tak dlouholetý
klubový rekord.
Z rozhovoru jsem byl zpočátku mírně nervózní, nejen, že jsem rozhovor v angličtině delší dobu
nedělal, navíc jsem zpočátku vůbec nemohl najít cestu do mix zóny (zpětně ještě jednou děkuji media
managerovi Českého týmu za pomoc při orientaci). I přes ne úplně dokonalou angličtinu z obou stran
jsme se ovšem pochopili a myslím si, že vznikl nakonec celkem dobrý rozhovor.
Večerní utkání Česka s Finskem nám bohužel příliš radosti nepřinesl. Atmosféra už byla mnohem
lepší, než při odpoledním zápasu, ani na domácí reprezentaci ovšem nebylo vyprodáno. Finové
doslova vlétli do zápasu, brzy šli do vedení a po většinu zápasu byli dle mého názoru lepším týmem.
Domácí reprezentace nakonec zaslouženě vyhrála 4:0, Češi měli poměrně dost příležitostí vstřelit
alespoň jeden čestný gól, ten bohužel nakonec nepřišel.
Chuť nám spravil hned první nedělní zápas Česka se Švýcarskem. V ní bylo prakticky rozhodnuto už po
první třetině, přestože Švýcaři dokázali ještě zápas zdramatizovat během druhé třetiny a dostali se na
rozdíl jednoho gólu, po druhé třetině už bylo rozhodnuto definitivně. Příjemně mě překvapilo i
několik českých vlajek a dresů v hledišti, i přes bohužel znovu nízkou návštěvu udělali na utkání
dobrou atmosféru.
Zpětně bych však ze všech čtyř zápasů, na kterých jsme byli, vybral jako ten nejlepší úplně poslední
zápas turnaje Finska se Švédskem. Poprvé bylo v Helsinkách vyprodáno, celý zápas zahájila hymna,
kterou při příležitosti dne otců ve Finsku nezpíval pouze jeden zpěvák nebo zpěvačka, ale celý
chlapecký sbor. Společně s nimi i téměř celá hala, pro mě velmi silný zážitek.
Z tohoto zápasu jsem měl příležitost napsat onlajn a po delší době jsem nevěděl, o čem psát dřív.
Tomu zápasu nechybělo nic, obraty ve skóre, několik vyrovnání, vyhecované situace a závěr, to
všechno ve skvělé atmosféře vyprodaného stadionu.
Zpětně mohu účast na turnaji Karjaly hodnotit jen pozitivně. Velké díky patří Davidovi Schlegelovi a
celému eSports za příležitost, z cesty jsem si odvezl spoustu zážitků a motivace do další práce.
Poděkovat bych chtěl i všem, se kterými jsem mohl na turnaji být, byli jste super parta a věřím, že se
zas někdy potkáme na prvoligových stadionech, až se dostaví aréna v Jihlavě, tak snad i na těch
extraligových, případně na každoročním srazu, pokud mi do něj znovu nevlezou státnice.
Necelý týden po návratu z Finska zamířím zpátky do školy, tentokrát však na druhou stranu katedry,
na učitelskou praxi na gymnáziu u nás v Pelhřimově. Už při první praxi během jara mě studenti
zaskočili otázkami na hokej a na Duklu přímo, tak tentokrát třeba využiji zážitky z Finska ve svůj
prospěch, ať už během zeměpisu při probírání Evropy, nebo v angličtině, tam se příležitostí nabízí
mnohem víc .
