Pozor! Vše, co v článku čtete, je psáno s velkou mírou nadsázky. “Zmatking s.r.o.” – tak měl David Schlegel před 23 lety pojmenovat dnešní eSports.cz. Určitě by firmě název slušel víc a hlavně by přesně vystihl klíčovou vlastnost jejího majitele. Jako každý rok o tom přesvědčil sebe i zbytek výpravy na mistrovství světa, tentokrát v Dánsku a Švédsku, odkud se Česko po loňském triumfu vrátilo s prázdnou.
Na ztrácení věcí a hrocení sebemenších maličkostí jsme si zvykli. Kdo Davida Schlegela zná, toho to nepřekvapí. I když… já s ním dělám od sedmnácti – a pořád mě občas zarazí, co všechno ten člověk nevymyslí. Přitom ze začátku působí s přimhouřením oka jako distingovaný, zralý muž, ale stačí jeden náhodný podnět a jeho klidný svět bleskově zmizí.
Společně s Pavlem Mykiskou a Romanem Kučerou (oba 62 let) vytvořili nejstarší formaci na turnaji. Od těchto tří veteránů byste čekali zkušenosti a odpovědnost, ve skutečnosti to je ale přesně naopak. Schlegy například po příjezdu do Stockholmu ve večerních hodinách Johanovi vyčítal, že je mu venku zima. A to nebylo zdaleka vše. Pro zvědavce jsme připravili TOP 10 Davidových momentů na jeho 24. mistrovství světa.
Hledání akreditace
Občas vtipkujeme, že s ní snad i spí. Nesundá ji celou akci z krku, ale přesto ji dokáže ztratit. Hned první den v Herningu jsme mířili k autu přes parkoviště. Hodně foukalo a akreditace mu vlála všemi směry. Usadili jsme se a najednou obrovská panika: „Kde mám akreditaci?“ Přitom ji měl pořád na stejném místě – jen mu visela přetočená na zádech.
Ať žije Sigma
Jeden večer v Herningu patřil fotbalu. Sigma ve finále poháru porazila Spartu 3:1 a soutěž ovládla po 13 letech. Slavil hlavně olomoucký patriot Johan Čáp – vypil dvě piva, tedy o dvě víc než obvykle. David u toho chyběl. Ze zimáku se vrátil až pozdě v noci. Všechny vzbudil dupáním na schodech, které doprovodil hlasitou otázkou: „Johane, spíš?“
Chtěl mu prostě pogratulovat. Asi si to nemohl pošetřit na ráno. 🙂
Zapomenutý batoh
Že je David schopný ztratit opravdu cokoliv, ví ve firmě každý. Největší zátěž pro něj představuje batoh, který zapomíná pravidelně. V Herningu ho nechal na baru, kde popíjel s dalšími zlobiči až do ranních hodin. Myšlenka, že mu chybí, ho trkla přesně ve chvíli, kdy auto, kterým se vracel, zastavilo před ubytkem. Strašně si nadával – dost sprostě. Naštěstí má takovou kliku, že ho našel druhý den přesně na místě, kde ho opustil.
Piva pro Loukotu
První večer ve Stockholmu Kuba Hladký rozdal náhodnému kolemjdoucímu dvě piva. Dodnes nechápu proč. Zásoby rychle ubývaly, takže ho i David okamžitě zkritizoval.
To je sice hezké, ale… už o den později jsme náhodou zjistili, že tentýž David dal několik Plzní Martinu Loukotovi, který bydlel ve stejné bytovce jako my. Ještě se nám pochlubil, že mu za ně ředitel extraligy nabídl pětistovku. Odmítl ji. Borec.
Zavazování tkaniček
Je táta od rodiny. Vede firmu, která živí spoustu lidí, ale… Každý máme své slabiny. Pomalu se blíží k padesátce a stále se nenaučil zavazovat tkaničky. Přitom sám tvrdí, že to zvládají už i jeho děti. Marně jsme mu vysvětlovali, že stačí udělat druhý uzel. Bránil se, že prostě neví jak. Až se jednou bude točit 13. komnata Davida Schlegela, tohle nesmí chybět.
Kde máš ty pálky?
Po večerech jsme v klubovně hráli stolní tenis, ale kvůli nedostatku pálek se nemohli zapojit všichni. Konkrétně David musel vzít zavděk obal od videohry. Filip Prokeš, který dorazil až o pár dní později, měl původně z domu přivézt další. Nakonec jsme se ale rozhodli, že koupíme nové přímo v Dánsku – bez Davidova vědomí. Když pak zjistil, že Filip dorazil bez nich, začal se rozčilovat na celý tiskáč a málem ho šle(g)hlo.
Bodyshaming podřízených
Jedno ráno jsem šel se Šimonem Rognerem běhat. Po návratu mě David pochválil, Šimona nikoliv – prý to na rozdíl ode mě nepotřebuje. Jako omluvu použil frázi: „Já taky kdysi potřeboval, aby mi to někdo řekl.“ Později dodal, že nejsem vyloženě tlustý, ale takové medium. Celý zbytek MS jsem hrál uraženého a on se snažil své výroky marně vyžehlit.
Magnet na rakouskou smůlu
Tipoval Rakousko na zlato, nakonec se sekl jen o sedm míst. Byl (jako vždy) jeho největším fanouškem, zároveň mu ale přinášel největší smůlu. KDYKOLIV se podíval na průběžné skóre, Rakušané inkasovali. Nikdy nepřiznal svou vinu, vždy za to mohl Kickert – ten paňáca v bráně.
Počkejte na mě!
Do odjezdu z Herningu do Stockholmu zbývalo jen pár minut, když Davidovi zavolala paní Obermajerová z BPA. Udělali jsme tedy jemnou dočasnou změnu, aby připravené posádky mohly vyrazit bez zdržení. David to ale nepochopil. Myslel si, že mu chceme ujet a s prosbou „Počkejte na mě!“ vysprintoval za mizícím autem. Bylo pozdě…
Letos bez finále
Poprvé za svou kariéru David chyběl na tribuně během finále – nikoliv jeho chybou. Jeden z redaktorů trval na dřívějším odjezdu. Nechtěl nikoho jiného pustit za volant, a aby se mohl před dlouhou cestou domů prospat na delším trajektu, prosadil si odjezd v polovině bitvy o pohár.
David sice nesouhlasil, ale spolu s Johanem se obětoval a vyrazili dřív. Už po cestě zjistili, že mohli v klidu zůstat déle. Nakonec místo sledování historického triumfu – USA získaly zlato po 65 letech – strávili dvě hodiny čekáním na trajekt.
Nejsem STBák ale…
Hokejově toho letošní mistrovství moc nenabídlo, zážitků a úsměvných vzpomínek nám ale v paměti zůstane spoustu. Tuto netradiční formu blogu jsem nezvolil, abych se Davidovi vysmíval – právě naopak. Nechci si ani představovat tu nudu, která by bez jeho přítomnosti nastala. Ačkoliv to většinou není jeho záměr, dokáže být velmi vtipný a všechny pobavit.
O firmě David říká, že je to továrna na zážitky. V tom případě je on továrna na vtipné hlášky a bizární momenty. Během podzimního výletu do Spojených států jsem si je zapisoval, abychom na ně nikdy nezapomněli. Popravdě jsem si občas připadal jako agent STB. David mi to často vyčítal, a tak jsem svou metodu raději na mistrovství světa opustil. A ukázalo se to jako velká chyba…skoro všechno jsem zapomněl!
I proto jsem dal s pomocí ostatních dohromady nejlepší vzpomínky a sepsal 10 jeho nejlepších momentů. Prostě abychom si za pár let připomněli, co nás tehdy mile pobavilo.
