Nevím, zda je to čtvrtstoletím, které mě letos poprvé dostihlo, ale v poslední době si uvědomuju, že mám více jasno ve svém dennodenním programu na důchod než v tom, co budu dělat za 5 let. Kromě chození na poštu s balíčky Markena a psaní článků na měsíc neaktualizovaný web Řisut bych v stáří rád dodělal
i několik vystřihovánek z ABC (po kompletaci zabere zhruba 2,5 m2) a chodil s vnoučaty na hokej. Dosud jsem měl v plánu věnovat se všem těmto bohulibým činnostem v německém Passau, do kterého jsem před dvěma roky zamiloval. Po letošních osmnáctkách však tento plán dostal vážné trhliny.
Poznámka: Osmnáctkami se myslí IIHF Mistrovství světa v ledním hokeji hráčů do 18 let. Když se mi od spolubydlících po větě „Jedu do Německa na osmnáctky,“ dostalo uznalého poklepání po zádech, zjistil jsem možnost existence i jiných výkladů tohoto termínu.
Crimmitschau je město pro důchod jako dělané. Uvědomují si to zřejmě i samotní Sasové, kteří se sem stahují z širokého okolí. Seniorům je přizpůsobena i občanská vybavenost města, průměrně každý pátý krámek je tu lékárna a kamenný náhrobek různých barev i velikostí si můžete objednat hned ve dvou obchodech. Hrobnický obchod blíže k centru má dokonce jako jeden z mála v noci výrazně osvětlenou výlohu, vybírat tedy lze i po otevíracích hodinách. Věřím, že jim jednou budeme dělat e-shop. Seniora v Crimmitschau prostě potkáte se stejnou pravděpodobností jako Rusa na karlovarské kolonádě.
Umístění základní skupiny s německou účastí a celého play-off turnaje do tohoto dvacetitisícového města na úkor Drážďan přesto nebylo chybou. Zatímco my jsme Drážďanským záviděli WiFi na pokoji, krásnou architekturu a hospody, které nezavírají před desátou, sami jsme si užívali opravdovou retro-romanticko-hokejovou atmosféru v zdejší „průvan“ aréně, obědy v myslivecké hospůdce, o které skoro neví ani Google Maps, psí kamarádku Peggy s jejím hypnotickým pohledem u snídaně a sborové volání „Sieg“, jež připomnělo zlatou éru německého sportu.
Drážďany mám na seznamu míst, která bych v budoucnu rád navštívil a podrobně prozkoumal. Proto jsem nebyl ani příliš zklamaný, když jsem společně s Domčou Handzušovou musel pokrýt zápasy ve městě, o kterém jsem poprvé slyšel před 14 dny a jindy bych tam zamířil maximálně proto, abych si vybral již zmiňovaný náhrobek. Na starost jsme měli především video reportáže pro STV, dále pak online přenosy, několik nadčasových článků a ohlasů.
Už před odjezdem mi bylo jasné, že Ondra a Petr v Drážďanech, kde hráli a bohužel i dohráli Češi, budou mít práce podstatně víc. Když si čtu Ondrův blog, připadám si trochu provinile, ačkoli i my si užili některé z popisovaných radostí. Především tvorba videa bez výraznějších předchozích zkušeností není žádná legrace. Už před odjezdem se ukázalo, že ani do jednoho z pěti zúčastněných notebooků nejde připojit kamera (co čekat, když byla sparťanská). První zkoušku natáčení jsem tak absolvoval den před odjezdem v Alza.cz, kde jsem přímo mezi zákazníky zkoušel několik kombinací rozšiřujících karet a propojovacích kabelů.
Nejhorší však mělo teprve přijít ráno po prvním hracím dni. V 7 hodin, když už jsme spali celé 3 hodiny, mi David telefonem oznámil, že video je třeba kompletně předělat (plzeňskou zálibu v ranním telefonování o den později v podobný čas potvrdil i tiskový mluvčí Indiánů). Jedinou útěchou mi bylo, že podobně rozespalý hlas se ozval i z telefonu Aleše Koňaříka, se kterým jsme správné nastavení střižny nakonec dali dohromady. Díky Aleši!
Poznámka: Opravenou verzi jsem sestříhal na chodbě, protože po předchozích nocích s Davidem vím, jak příjemné je být vzbuzen rytmickými údery do klávesnice. Má starost se však posléze ukázala jako zbytečná, protože Dominiku nevzbudilo ani pětiminutové vyzvánění přilehlého kostela.
Turnaj jsem z pracovních důvodů opustil po základní části. Potěšilo mě, jak dobře si Ondra Kalát vedl při výrobě zbývajících dvou videí ze skupiny o záchranu. Kromě jeho talentu tak krásně vynikly i mé pedagogické schopnosti J
Kouzlo některých okamžiků oceníte, až když se vrátíte domů do všední reality. Tenhle zdánlivě nevýznamný turnaj v zapadlé části bývalé DDR k takovým kouzelným okamžikům určitě patří.
