O Ufě, starých a nových přátelích

Zčásti díky své povaze, zčásti kvůli své nezkušenosti jsem nikdy nepatřil mezi ty, kteří si z každého nově navštíveného místa odváželi kontakty na desítky přátel. S firemním parťákem Davidem Schlegelem jsem měl možnost zúčastnit se několika pracovních konferencí a z Davidových hurá akcí „Vezmi si 20 vizitek a získej 40 jiných“, či „Pivo tam stojí 10 liber, ale musíme tam jít kvůli kontaktům“ jsem nikdy nebyl nadšený. Několik týdnů po návratu z ruské Ufy však konečně doceňuju, jak moc mi staré i nové kontakty pomohly. A nemám tím vůbec na mysli jen zištnou stránku. Prostřednictvím tohoto blogu bych rád připomenul a ocenil ty, kteří naší výpravě třeba i nevědomky cestu do Ruska usnadnili nebo zpříjemnili.

V městě seniorů jsem viděl německé osmnáctky

Nevím, zda je to čtvrtstoletím, které mě letos poprvé dostihlo, ale v poslední době si uvědomuju, že mám více jasno ve svém dennodenním programu na důchod než v tom, co budu dělat za 5 let. Kromě chození na poštu s balíčky Markena a psaní článků na měsíc neaktualizovaný web Řisut bych v stáří rád dodělal

V Ottawě na dvacítkách – fotostory

Ke konci našeho pobytu v Kanadě nastal čas probrat se řadou fotek, které jsme nashromáždili. V záplavě každodenní práce na nějaké výlety čas nezbyl, přesto se několik povedených snímků povedlo pořídit. Vhodnout příležitostí k focení byly například túry do hotelu slovenské výpravy za patnáctistupňového mrazu a kamerou či stativem pod paží.

Bonne Année á Rideau

Silvestra jsme u nás doma nikdy moc neprožívali. Přece jen společensky znemožnit má člověk možnost 365 dní v roce a nemusí si k tomu zrovna vybírat chvíli, kdy podobný cíl má značná část planety. Že tedy příchod nového roku oslavím prací mi nijak zvlášť nevadilo. Kanadský způsob oslav se mi nakonec ale přece jen zamlouval.