Když se mi doneslo, že jsem byl vybrán na letošní MS juniorek, hned jsem začal hledat, kam že se to podívám. Když jsem zahlédl slovo Kanada, byl jsem nadšený, že po loňské zkušenosti v USA poznám zase nový kus světa. Pohled na mapu Severní Ameriky mě ovšem následně lehce zklamal. Buffalo, kde jsem loni sledoval sledge hokejový šampionát, a St. Catharines, do kterého jsem zamířil letos, od sebe dělilo jen něco málo přes 50 kilometrů. Zklamání však trvalo jen několik minut. Pak jsem si uvědomil, jak fajn je to, že se po roce podívám za moře. Navíc za hokejem.

„Takhle mladou dvojici jsme samotnou ještě nikdy nikam neposlali.“ Tuhle větu nám David loni v Budapešti, do které jsem cestoval společně s Vojtou Jurákem, neustále opakoval. Nicméně uběhl rok a hádejte, co následovalo? Soumič letí za moře. Do té velké Ameriky. A hlavně sám.

Na začátku nového roku jsme se dozvěděl, že jsem byl vybrán jako redaktor na MS žen U18 do Maďarska. Po několika dnech radosti se u mě objevily první s cestou spojené obavy. Možná to pro někoho bude překvapivé, ale úplně první věc, ze které jsme měl strach či jakékoli pochybnosti, zdali ji zvládnu, bylo napsání blogu. V průběhu MS mi ale došlo, že to nakonec bude spíše jedna z těch lehčích věcí.