Informaci, že bych mohl jet jako náznak novináře na hokejové mistrovství světa, jsem obdržel v srpnu a vstřebal někdy mezi lednem a dubnem. Začátkem května jsem pak začal řešit, co že se to vlastně chystá, co si musím vzít, co musím umět a co tam budu dělat. Nebylo to zrovna povzbudivé – představil jsem si sám sebe, jak se svou komickou angličtinou zpovídám třeba Malkina. Ale na druhou stranu – do Švédska člověk nejezdí každý den, a z předchozích vyprávění podobných šťastlivců jsem tušil, že pobyt bude opravdu zajímavý a rozhodně netradiční. A taky byl.