„Věděl jsem, že tu budete,“ smál se na nás Daniel Goldstein z německého hokejového svazu. Zvykl si, že jsme chodili do press centra téměř každý den už brzy dopoledne. Většinou sami. Mohli jsme díky tomu přes celou místnost nahlas vyhrávat naši oblíbenou – Ona ľúbi pomaranče.
Každou hodinu, minutu i sekundu jsem si na Slovensku ohromně užíval. Pro kluka, který je už čtyři sezony zvyklý na bitvy svého Havlíčkova Brodu s Řisuty, David Servisem nebo Orlovou, je i šlágr Dánsko – Francie neuvěřitelným hokejovým svátkem. Šampionát navíc přinášel momenty, kdy se mi ježil každičký chlup na těle.
Je tma. Asi tři hodiny po půlnoci. Vtom někdo buší na dveře našeho hotelového pokoje. „Co tady děláte?“ diví se Meca.
