Jak funguje černá distribuce lístků? (část 1)

2. 7. 2012

Na mezinárodní hokejové turnaje jezdím už 14 let. Když to bylo poprvé, byl to docela impulsivní nápad. Prostě jsme se ve třech lidech domluvili, že jedeme, a jeli jsme. Jen tak na blint. Lístky jsme neřešili. Po příjezdu do dějiště MS jsme byli příjemně překvapeni. Ledva jsme se přiblížili k basilejskému zimáku, byli jsme osloveni opáleným týpkem, jenž nám nabídl lístky, o něco levnější než byly na oficiální kase. Sice jsem měli nepatrné pochyby – co kdyby byly falešné? – ale riskli jsme to. A vyplatilo se.

Neviditelné MS?

21. 5. 2010

Už 15 dní si užívám skvělou atmosféru hokejového MS. Sice jsem tu jako součást pracovního teamu, ovšem zavitat mezi fanoušky si vždycky najdu čas, jako každý rok. A při lahvince pěnivého moku rozebíráme, co se nam zde líbí a co ne. Jako na každém MS, i zde můžeme najit chybičky. V Mannheimu to byla velká vzdálenost haly od centra, takže oslavy a tanec ve fanďáku končily s odjezdem poslednich tramvají, čili v jednu hodinu po půlnoci. Ovšem i na tom bylo lze nalézt něco pozitivního, oslavy pokračovaly v jedoucích soupravách, které tak každý den připominaly pojízdný karneval.

Útěk z hladomorny

6. 5. 2009

Bystří čtenáři možná tuší, že jak hokejoví novináři (jako např. Táda), tak hokejoví fotografové (jako např. já), dokonce i hokejoví bossové (jako jedině Áda) se na svých akcích musí živit tuhou i tekutou stravou. V zemích, jako je Švýcarsko, ovšem tento fakt působí jistou nesnáz, neboť restaurační strava přivede člověka brzy na mizinu. Naštěstí existuje záchrana v podobě řetězce ALDI, krý se svými cenami blíží cenám středoevropským. Blíží se sice shora a nedostatečně, ale umožní nezemřít hlady.