Majstrovstvá sveta v hokeji som sledoval od detstva. Registroval som už prvú slovenskú medailu v roku 2000, ale aktívnejšie som sa zaujímal až o nasledujúce šampionáty. Stále mám krásne spomienky na historické zlato v Göteborgu, no takisto na striebro a bronz z Helsínk, ktoré delilo až deväť rokov.
Splnit si svůj dětský sen v sedmnácti letech? Ano, mně se to povedlo. Začalo to den po Novém roce, když mi David napsal, že se těší na společnou cestu na mistrovství světa. Stoprocentní jistotu jsem měl až v době, kdy přišlo potvrzení o akreditaci. V tu chvíli jsme začali zařizovat všechny věci ohledně cesty. My? Ano, rodiče byli ti, kteří mně v tu chvíli pomohli.
Letos v květnu se mi naskytla výjimečná příležitost zažít hokejové mistrovství světa na vlastní kůži. Po počáteční nejistotě jsem měl navíc možnost nahlédnout za oponu šampionátu v obou jeho dějištích, jak v Kolíně, tak v Paříži. Jak to probíhalo, co jsem zažil a na co budu nejvíce vzpomínat? O tom vám teď budu vyprávět.
