Kde začít? S odstupem dvou měsíců vzpomínám na další dvoutýdenní dobrodružství v kolotoči jménem MS v hokeji. Každému bych přál tuto jedinečnou akci zažít, a mě se poštěstilo, že jsem se jí zúčastnil již podruhé v řadě. V lecčem stejné, v lecčem jiné, ale hlavně jako vždy nezapomenutelný balík zážitků a zkušeností, které si sebou ponesu do konce života.
Jako převážně hokejového fotoreportéra mě vloni v létě pochopitelně moc potěšila má nominace na MS v ledním hokeji. Fotit na takové prestižní akci je veliká a moc náročná výzva, kterou však nelze odmítnout. Byl jsem moc rád, že na loňském srazu eSports padlo moje jméno. Jméno fotografa z druholigového Havlíčkova Brodu. Měl jsem radost. Říkal jsem si, jak je to skvělé, ale ještě nebylo nic jistého, protože vše záleželo také na mém zaměstnavateli, aby mi umožnil vzít si tak dlouhou dovolenou. To dobře dopadlo a já se mohl v klidu těšit na den D.
Když mi v lednu David napsal, že bych měl jet na hokejové mistrovství, má nerozhodnost trvala jen několik sekund. Odpověděl jsem, že pojedu moc rád. Měsíce, které zbývaly do začátku dánského turnaje, strašně rychle utekly a na začátku května jsme se všichni, co jsme měli jet směr Kodaň, sešli v kanceláři eSports. Nikoho, s kým jsem měl absolvovat následující tři týdny, jsem neznal. Před odjezdem někteří z nás ještě obdivují před auty stojící zásoby pro dlouhé dánské večery, následně usedáme do aut a vyrážíme do německého Rostocku.
Byl to nejhezčí vánoční dárek. Na Štědrý den roku 2017 mi napsal David Schlegel, že mě chce vzít na mistrovství světa v hokeji, buď 2018, případně 2019. Nakonec to klaplo letos, což je jediné štěstí, protože příští rok mě čeká maturita. Ta by stejně počkala do září, ale možnost jet do Kodaně místo Bratislavy byla přeci jen lákavější.
Ta bomba přišla už tradičně na loňským srazu eSports. Sice jsem si myslela, že po skvělým mistrovství světa žen v Detroitu mám na nějakou dobu vybráno a další rok nikam nepojedu, to jsem se ale ke svýmu štěstí šeredně pletla. Když se totiž vyhlašovaly zahraniční cesty, objevilo se moje jméno mezi lidma, který měli vyrazit na světovej šampionát do Kodaně. Dost dlouho mi to nedocházelo, ale když se převalil novej rok, a potom leden, únor, březen… pomalu jsem se začal těšit. A jako vždycky to stálo za to.
Ten červnový víkend mi změnil život. Ne, není to fráze. eSports sraz ročníku 2017 byl minimálně pro mě speciální. Týden před ním jsem měl u sebe na studentské výměně Švýcara, v den odjezdu do Meziříčka jsem ještě spěchal do školy pro vysvědčení. Se spánkovým deficitem jsem na tom byl hodně špatně. A první večer ve vysočinském „resortu“ mi taky moc nepřidal. Ještě jsem měl za sebou fotbalový turnaj. Ne, ten sobotní podvečer jsem fakt nebyl v nejlepší kondici.
