Na šampionát v lotyšské Rize jsem se těšil dlouho dopředu, zvlášť, když se o rok dříve turnaj z koronavirových důvodů nekonal. Výzvou pro mě byla už samotná cesta na místo konání. Delší vzdálenosti raději zdolávám letecky, nicméně do Rigy jsme cestovali dlouhých 16 hodin po silnici a těsně před cílem jsme museli řešit prasklou pneumatiku na mém autě. Naštěstí nebyl problém najít v Rize servis, který se o všechno kvalitně postaral.

Když jsem v roce 2019 přijížděl na svůj první sraz do Českého ráje, nečekal jsem, že se domů budu vracet s prvním místem v kategorii Nejlepší video a nominací na MS ve Švýcarsku. Už to tak ale bylo a já se mohl těšit na květen obohacený nejlepšími hokejovými zápasy v roce. Tomu ale dal stopku koronavirus a mistrovství bylo zrušeno.

Do Švýcarska jsme se vydat měli,

místo toho akorát doma trčeli.

Rok se s rokem sešel

Ani Minsk však nevyšel.

Riga. To je Lotyšsko? Řekl jsem si po rozhodnutí výkonného výboru odebrat Bělorusku pořadatelská práva. Ano, možná si říkáte, jak je možné, že jsem nad tím začal přemýšlet až v březnu, když Lotyšsko bylo jasné již od loňského května. No, víte… Já už jsem vlastně ani nevěřil, že se na mistrovství podívám a tohle byla první zmínka v souvislosti s ním. Ale vezmeme to pěkně popořadě.

Když jsem se před časem dozvěděl o své nominaci na mistrovství světa ve Švýcarsku, měl jsem obrovskou radost. O to větší pak bylo zklamání, když se šampionát kvůli sílící pandemii koronaviru musel zrušit. Zpětně ale vnímám, že to tak asi mělo být. Nebýt globální krize způsobené zákeřným virem bych se možná nepodíval do lotyšské Rigy, kde se turnaj konal o rok později.

Tuším, že všechno začalo poslední lednový týden roku 2020. Tehdy jsem šel z tréninku domů a těsně před domem mi zazvonil telefon. Ač jsem to měl daleko asi jako od modré čáry do brankoviště, tak jsem se domů dostal až za půl hodiny. Celou tu dobu jsem mluvil s Davidem, který mi sdělil nominaci na MS a pověděl mi o tom snad úplně všechno.