Poslední den v Helsinkách vstávám slovníkem naší esporťácké party „na osmičku“. Někdo si naopak rád pospí do božského probuzení bez budíku, já ale volno využiju na malé rande s hlavním městem Finska, protože v pracovním zápřahu během turnaje to není úplně možné. Dneska už si střihnu jenom večerní rozhovor s budoucí jedničkou draftu NHL Austonem Matthewsem a kouknu na finále, o jehož famóznosti teď ráno nemám ještě ani potuchy.

Vánoční svátky jsem netrávil jako každý rok návštěvami příbuzných, ale hokejovým mistrovstvím dvacítek. Hned ráno po Štědrém dni jsem vyrazil na brněnské vlakové nádraží a odjel zpožděným rychlíkem do Prahy. Jelikož to byl mezistátní vlak z Vídně, nepodařilo se mi usnout, protože přede mnou byla skupinka asijských turistů a neustále si něco fotili z okna, takže jsem slyšel každý zvuk závěrky jejich foťáků na mobilu.

Je někdy k jedenácté večer, cestovatel začátečník vyjde před terminál letiště a vychutnává si první vteřiny v nové zemi. Vychutnávání ho přejde skrze čerstvý zimní vzduch během maximálně minuty a začne klepat kosu, zatímco Ondra Kubát celou výpravu ujišťuje o tom, že autobus fakt přijede. Časem nám ale začalo docházet, že se asi nedočkáme.