Po roční pauze jsem se opět vydal na mistrovství světa v inline hokeji. Tentokrát opět s mužskou reprezentací. Začínalo to podobně jako minule. Zatímco před dvěma lety jsem některé dny maturitního svaťáku trávil na inline hokejových zápasech v Česku, letos jsem je vyplnil přesunováním zkoušek na termíny před mistrovstvím v Itálii, nebo po něm.
Je někdy k jedenácté večer, cestovatel začátečník vyjde před terminál letiště a vychutnává si první vteřiny v nové zemi. Vychutnávání ho přejde skrze čerstvý zimní vzduch během maximálně minuty a začne klepat kosu, zatímco Ondra Kubát celou výpravu ujišťuje o tom, že autobus fakt přijede. Časem nám ale začalo docházet, že se asi nedočkáme.
Na konci dubna mě kontaktoval David Schlegel a ptal se, jestli bych nechtěl jet na dva týdny do Francie na mistrovství světa v inline hokeji. Neváhal jsem ani minutu. Vzpomněl jsem si, jak jsem nedávno musel po prohraném souboji s vedením školy odmítnout možnost cestovat s eSports do Minsku a byl jsem opravdu vděčný, že druhá šance přišla tak brzo.
