Když jsem dostal nabídku zúčastnit se jako onlajnista FIRS Mistrovství světa Masters (38+ a 45+) v inline hokeji, váhal jsem jen chvilku. Pro výlet bylo hned několik skutečností. Dlouho jsem nikde nebyl, ale hlavně miluju severní Itálii, a jelikož se turnaj letos konal v Bolzanu a Meranu, nebylo o čem …

Únorová cesta do Norska pro mě byla velká výzva, i když jsem vlastně ani týden před odletem netušil, v čem bude má práce spočívat. Z celé výpravy, která čítala spolu se sportovci okolo stovky lidí, jsem znal snad jen pouhé dva, a to od vidění.

Ke každému šampionátu patří i oficiální píseň. Fotbalový mundial nebo zápolení na evropské scéně se odehrávají už nějaký ten pátek s tóny v zádech, jež vyznívají speciálně jen pro tyto události. Pocta pro zpěváka, který je této cti hoden, je obrovská a song, který složí, má vyznít jako díky za ocenění kvalit umělce. Můžu říct, že poslední roky to tak i bylo. Jenže letošní Francie? Diskotékový výbuch bez špetky snažení. Alespoň tak mi to přijde. David Guetta složil píseň This One’s For You. Ale pro tebe není, sladká Francie. Tam bys totiž ty, slavná matko filmových či hudebních gigantů především minulého století, nenašla ani zrníčko své osobitosti.

V době, kdy se zveřejňovala nominace na zahraniční cesty, jsem působil u eSports něco málo přes půl roku, tudíž jsem ani nedoufal, že by se mohlo mé jméno v seznamu objevit. V červenci loňského roku jsem byl na dovolené v Norsku a jednoho pozdního večera jsem seděl na verandě a najednou přišla notifikace s Davidovo příspěvkem. Otevřu, projíždím post a na mé jméno jsem nenarazil. “Okej, tak třeba příští rok,” říkám si. Příspěvek jsem však raději projel ještě jednou a vidím – MS Žen – Kamloops – Jan Havlovic. Toto zjištění mě velmi příjemně překvapilo a hned jsem začal googlit, kam že se to s eSports podívám.

Cesta do Kamloops pro mě začala už o den dříve. Ačkoliv jsme letěli z Prahy přes Frankfurt, kde bydlím, tak jsem se musel předtím dostavit na pražské letiště, protože letenka z Frankfurtu by prý stála neporovnatelně víc (rozhodně si nestěžuji, aspoň jsem se narozdíl od kluků v Praze alespoň trochu vyspal, protože jsem se v noci nemusel kodrcat na letiště z Plzně nebo Havlíčkova Brodu jako oni). Po pohodovém o hodinu zpožděném letu s ani ne poloprázdným letadlem ČSA do Prahy a noci strávené na letišti jsem byl připraven k odletu za kanadským dobrodružstvím.

Nominace na zahraniční akce jsou vždycky napínavé. V koutku duše doufám, že se někde mé jméno objeví. Letos tomu tak skutečně bylo. Byl jsem vybrán na cestu do zámoří! Když jsem +četl, že poletím do Kanady, byl jsem více než nadšený. Poté ale přišla mírná rána. Mistrovství světa žen do 18 let. Honza Šlapáček a Filip Lefenda mi to dávali každý den sežrat, že “babskej hokej” stojí za prd. Říkám si, že mají pravdu, je to ženský hokej, navíc do 18 let, to musí být nudné. Opak ale byl pravdou. Nesmírně mě tato kategorie chytla a začal jsem se o ni zajímat. Také jsem se začal zajímat, jak slečny, které na MS jedou, vypadají. Ovšem poté mi David Schlegel zavolal a já mu musel slíbit něco, co bych raději nezveřejňoval.