Pro lidi s vášní pro hokej

Tlačenice na pokoji a derbíčko

Autor: Petr Schultz • 01.05.2011 • Kategorie: MS do 18 let Drážďany&Crimmitschau

Před mistrovstvím světa osmnáctiletých jsme s Ádou zamluvili v Německu dva hotely. Jeden bez snídaně, ale s internetem v Drážďanech, druhý naopak s ranním gáblíkem, ale s totální mrtvou zónou v Crimmitschau. Na nás s Ondrou Kalátem připadl útulný pokoj v saské metropoli s dost typickým německým názvem Adler. Místo Ády, který dorazil později, se na turnaj vydal Míša Slavík a jeho „partnerkou“ v Crimmitschau se stala Dominika Handzušová, jenž měla na starosti zpravodajství slovenských hráčů. Hlavně teda TV.

Už před MS bylo jasné, že pokud oba týmy nepostoupí do vyřazovacích bojů, budeme bydlet na pokoji v Drážďanech nejspíš ve čtyřech. Nejdříve jsme to ale pár dní zkoušeli ve třech, když Áda „odmítal“ spát v posteli a za vděk vzal útulný koberec u skříně. Mělo to být jen na noc. S Ondrou jsme se nejdříve zdráhali, ale po ujištění od Šlégiho: „To se nějak udělá, na jednu noc to přežijeme.“ Z jedné noci se stali dvě. A zase přišlo od Davida: „Kluci, zvládneme to ještě dneska?“ Najednou byly z jedné noci čtyři.

Když Slováci spadli do skupiny o udržení, bylo jasné, že Dominika si ochutná Drážďany a my musíme s Ondrou nejspíš do Crimmitschau. Vše tedy vypadalo ještě deset minut před koncem zápasu Česka s Finskem v pohodě. Psychicky jsem se už připravoval na večery bez internetu. Jenže jsem se přepočítal. Češi rupli a měli jsme dilema. Přitom i plichta by nás poslala do Crimmitschau. Museli jsme tedy vyslat minimálně jednoho směrem na západ a tři museli zůstat v Drážďanech.

Odvezli jsme tedy Ádu ve středu do Crimmitschau, aby měl postel, vydatnou snídani, klid a aby si mohl číst knížky typu Andrého Aggasiho. My jsme si řekli, že Dominiku nenecháme spát na zemi jako Ádu, i když ona by asi chtěla. „Nemám problém prespať noc na zemi, som vďaka hokeju zvyknutá na tvrdé podmienky. Neraz som už spala napríklad v kabíne, buď na deke na zemi, alebo len na lavičke,“ pomalu odmítala Domi spát v posteli. Nakonec si ale nechala vnutit postel.

Náš pokoj tak měl nově česko-slovenské složení, a protože Domi je se svým týmem hodně spjatá, stalo se z toho celodenní téma. Začalo hecování. Tým, který by prohrál, by se hodně přiblížil padáčku z elitní skupiny MS.

Já: Už víš, kde budou hrát Slováci příští rok MS skupiny B?

Dominika: Chalani hovorili něco o Itálii a opalovačce.

Já: Pořád s námi prohráváte. Pamatuješ si nějakou výhru?

Dominika: Ja si pametám každú výhru nad Čechom!

Ondra: Protože jich je tak málo?

Zápas Česko vs. Slovensko

Organizátoři si z nás ještě v den zápasu pěkně vystřelili, a tak zápas, který měl začít v 15:30, měl start večer od půl osmé. Hanka Ježková tak aspoň stihla jarní slevy v Elbe Parku a opalovačku před halou. Nejhorší čekání ale měla Dominika, my s Ondrou jsme byli celkem v klidu. Vždyť se Slováky jsme si žádnou prohru nepřipouštěli. Jenže v průběhu zápasu tahali Češi za kratší konec provazu, a kdyby kouč Slovenska neodvolal gólmana a nedal nám výhru, asi by se smála Dominika na konci dlouhého dne. Takhle z ní vystřelilo, když jsem se jí zeptal, co na to říká: „Teras s tebou o tom nebudem rozprávať!“ Hold derby je vždycky něco víc.

Petr Schultz


Email autora: schultzik@seznam.cz | Zobraz všechny články autora Petr Schultz

Napište váš názor