To co se nepovedlo hokejistům, to dokázali hokejbalisté, aneb zlatá Bratislava 2011

Napsat blog z mistrovství světa v hokejbalu? To je pro mě, který snad nenapsalo v životě blog dost tvrdý oříšek. Po pročtení pomalu všech předchozích blogů jsem si řekl, že to zkusím napsat. Doufám, že se Vám to bude líbit.

Psaní blogu musím začít někdy před dvěma roky, kdy mi v jeden sobotní podvečer přišla na ICQ zpráva od Davida Schlegela, jestli bych nechtěl psát z Plzně onlajny z hokejbalu. Ač nerad, tak jsem mu na to kývnul a teď musím říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v dosavadním životě.

Hokejbalu už vlastně věnuju čas od plzeňského MS, kde jsem se k tomuto sportu poprvé dostal. Tehdy jen na pár zápasů v roli diváka. Od září 2009 jsem pak začal pravidelně chodit na zápasy HBC Plzeň, po pár zápasech, jsem se dostal i k psaní webových stránek, které jsem nakonec psal do zimy 2010-2011. Nyní už mi zůstali jen onlajny. Během té doby jsem ještě psal každý týden články z mládežnických extralig, ale tato de facto starost mi už také odpadl.

Na MS jsme jeli ve třech lidech, já, Tomáš Nejedlo a Radek Barkman. Do dějiště, tedy do Bratislavy, jsme vyrazili den před zahájením, tedy v sobotu 18.června. Do Blavy jsme dorazili v 18:45 a hned jsme zamířili na zimní stadion Ondreje Nepely pro akreditaci. Na akreditace jsme si počkali zhruba hodinku a pak jsme vyrazili hledat naše ubytování – Peknou cestu.

Peknou cestu jsme našli dobře, po uklizení věcí na pokoj jsme vyrazili hledat nějakou hospodu, kde bychom se mohli najíst. Nakonec jsme šli přes cestu do Krasňanské pivárně, kde to ovšem s jídlem nebylo zrovna ideální. No nic, už jsme se začali těšit na druhý den.

Dobrou zprávu nám přinesli hráči Polska a Ukrajiny, kteří na MS nakonec nedorazili, což bylo v konečném zúčtování pro nás skvělé.

Hned v první den to byl boj, zejména s připojením k internetu a k elektřině. Nakonec se nám to nějak povedlo zvládnout. Už v první den se ale začala rýsovat jedna věc a to divácká návštěvnost, která tedy výrazně zaostala za očekáváním. Vím, že nemůžu čekat na první den nějaké velké návštěvy, ovšem 300 lidí je opravdu málo.

Dlouhý program prvního dne jsme pak zakončili v Slovenském hokejovém dómě, nedaleko zimního stadionu, odkud nás ve 22:56 vyhnali a nenechali nás ani dopsat článek. V „hokejce“ jsme pak zírali nad onlajnem, ze zápasu české 21 pro Anglii, když naši zápas v závěru totálně otočili.

Pondělní program jsme načali brzy ráno, když jsme se vydali na trénink české reprezentace, který byl od 8:00. Jelikož můj notebook nebyl pro MS zrovna v ideálním stavu, jelikož zlobí baterie a nevydrží bez stálého připojení do elektřiny, tak mým hlavním působištěm byla Hala A, kde se hrál, ženský
turnaj.

I pondělní večer jsme byli na zimáku do zavíračky. Ze zimáku pak naše kroky vedli do hokejky. Ovšem návrat na Peknou cestu nebyl úplně podle plánu, když jsme si cestu prodloužili možná o 10 km.

V úterý čekal naše reprezentační výběry, jak muže, tak ženy, těžký zápas. Muži se střetli s Kanadou a zápas to byl excelentní, i když skončil 2:2. Ženy se utkaly s Rakušankami, které smetly 12:0. Večer jsme se opět ze stadionu odebrali do hokejky…

Středeční část programu začínala už v 8:00 a my tak bohužel museli být na stadionu chvíli po sedmé. Den tak sliboval dlouhý program, který měl v jeden čas dva české vrcholy. Ve 20:30 hráli jak muži proti Finsku, v rámci zápasu skupiny A. Ženy čekalo semifinále jejich turnaje, zápas proti domácím Slovenkám.

Já jakožto onlajnista z ženského turnaje se účastnil velkého derby mezi Slovenkami a Češkami. Zápas měl všechno, co může mít. Vyrovnaný až do třetí sirény, po které byl stav 1:1! Velké napětí v hale A zimního stadionu Ondreje Nepely sledovalo rekordních 600 diváků a atmosféra tak byla dokonalá, takovou zažil bratislavský zimní stadion už pouze jednou! Bohužel našim holkám se nepodařilo vyhrát a tak opět musely hrát o bronz.

I ve čtvrtek byl začátek dne brzy, první zápas opět v 8:00. Čtvrtek přinesl první medailovou radost pro český tým, řeč je o týmu žen, které vybojovaly bronzové medaile. Šok ve čtvrtečním odpoledni připravili čeští muži, když podlehli Portugalsku. Večer jsme nezamířili do hokejky, ale rovnou na Peknou cestu.

Páteční program nám velmi přál, dopoledne jsme se chtěli díky volnu podívat na rozpadlý stadion Tehelné pole, ovšem, jelikož jsme zaspali, takže jsme rovnou jeli na zimák. Jelikož byli mezi zápasy dost velké přestávky, vyrazili jsme se podívat do Petržalky, na stadion Artmedie, tedy mysleli jsme, že to bude stadion na kterém se hraje. To ale vyvrátil pohled na stadion, kde se v metrové trávě objevili i nějaké ty stromy. Z původních 13 000 sedaček na tribunách jich tam možná není ani stovka.

Při návratu na zimák se v plné kráse předvedla také bratislavská doprava, která nemá tak daleko od té pražské. Pátek, těsně před třetí odpoledne.

Prohra s Portugalskem poslala český tým do dalších bojů ze třetího místa, což se moc nehodilo do krámu Slovákům, kteří se chtěli českému týmu vyhnout. To se jim díky české výhře ve čtvrtfinále nad Řeckem nepovedlo.

Sobotní program stejně jako už den před tím se hrálo už jen na dvou halách, pro nás bohužel se nehrálo na Hale A, kde byli pro nás asi nejlepší podmínky. Sobota také nabídla první mužské finále, ve finále B Poolu se střetl Pákistán a Francie, nakonec úspěšnější byli Pákistánci.

To ale je vedlejší, hlavním bodem dne byl zápas mezi Slovenskem a Českem. Zápas se rozhodnul už v prvních minutách, kdy se trefili nejproduktivnější útočníci českého týmu, Ondřej Kejř a Petr Novák.

Slováci hnaní největší návštěvou na mistrovstvích světa nedokázali už srovnat a v českém týmu, tedy i u nás mohla propuknout radost. Ve druhém semifinále se střetly dva zámořské týmy, Kanada versus USA, nakonec z tohoto duelu vzešly jako vítězové Kanaďané.

Poslední den měl jeden vrchol, na který jsme se poctivě chystali. Ve finále byli nejlepší týmy MS, Česko proti Kanadě! Klíčový moment byla úvodní branka Jana Příhody v čase 5:00. Do konce druhé třetiny padly tři branky, dvě za „chrbát“ Di Gironima a jen jedna do branky Lukáše Heczka!

Po finále jsme za rozhovory zamířili přímo na plochu. Také jsme se mohli vyfotit s poháry pro mistry světa. Po zápase jsme se také rozloučili s redaktorem Radiožurnálu Petrem Kadeřábkem, který byl společně s námi a týmem České televize, v čele s Tomášem Jílkem zdrojem informací pro českou mediální scénu.

Hokejbalová reprezentace tak dokázala poprvé v historii MS vybojovat titul mimo Českou republiku, sice to nebylo zas tak daleko, ale milníkem to je.

Hokejbalisté také dokázali to, co se nepovedlo české hokejové reprezentaci. Hokejisté měli při hokejovém šampionátu kabinu číslo 15, získal bronz. Na hokejbalovém MS měli 15 Slováci a získali bronz. Čeští hokejbalisté měli kabinu číslo 14, tu kterou před měsícem obývali Finové, mistři světa.

Další upozornění se týká informovanosti o MS, jednou za den se objevila nějaká aktualita s výsledkem, nepočítám tedy naší práci, kterou však mohli ocenit jen lidé, kteří o tom MS věděli a ty informace sháněli.

Za dva roky bude MS v Kanadě, o místě zatím není rozhodnuto. Povede se dokonat zlatý hattrick? To se teprve uvidí.