Pro lidi s vášní pro hokej

Zlaté české ručičky na dvou frontách. Na ledě i v tiskáči

Autor: Richard Wagner • 06.05.2014 • Kategorie: MS žen Přerov 2014

Čo vám k tomu poviem? Kdybych měl být stručný, řekl bych snad, že to byla super akce a další vynikající zkušenost. To však nemohu, protože do blogu musí člověk vyždímat vše, co v něm je a o všem se rozepsat tak, jako by snad sepisoval velké filosofické dílo. Budeme tedy postupovat po částech, pro milovníky latiny „per partes“.

DEN PRVNÍ – NEDĚLE
Co by to bylo za pořádnou eSporťáckou akci bez pořádného problému na začátek. Ještě jsem ani nedorazil do města ženskému hokeji zaslíbenému, a už začaly velké nervy. Až do Břeclavi (z Havlíčkova Brodu je kupodivu nejrychlejší spojení do Přerova vlaky Eurocity přes toto jihomoravské město) probíhalo vše v pořádku. Pak ale přišly na řadu vagony polské výroby, jež na první pohled ohromily vybaveností a komfortem. Jenže… hned co se dal vlak do pohybu, začal být cítit typický pach, jako když se pálí spojka u automobilu. Výsledkem byla zastávka kdesi v nějaké Moravské Nové Vsi (obec o pěti domech, třech kolejích a dvou stech hektarech polí), kde personál vlaku, narychlo přetransformovaný na hasiče, začal hasit hořící brzdy u kola. Z tohoto důvodu bylo až do naší cílové stanice zasažené nejedno kupé typickým, promiňte mi to slovo, smradem.

Ale budiž… do Přerova jsme dorazili (cestoval jsem společně s Ladislavem Váchou, kolegou z naší redakce, který chtěl alespoň v úvodním zápase vidět na živo svou exblonďatou krasavici na bruslích) se třicetiminutovým zpožděním. Z tohoto důvodu jsem tedy nestihl „zalogování se“ na hotelu a musel táhnout bagáž se vším oblečením až na stadion, kde mi generální manažer a ministr financí celé eSports výpravy, Ondra Kubát, předal mou akreditaci. Ještě jsem ani nevstřebal příšerný zážitek z jízdy v hořícím vlaku, a už na mne Martin Voltr, ředitel naší skupiny novinářů, oznámil, že píši onlajn z prvního zápasu, jímž byl match Česko – Francie.

Vyhráli jsme a získali na své hole klid. Pak přišel křest ohněm v podobě onlajnu ze zápasu Norska se Slovenskem v angličtině a nakonec ještě anglický report z posledního utkání Rakouska s Dánskem, kde se čtyřmi zásahy blýskla Josefine Perssonová. Hrací den s číslem jedna skončil a na řadu přišel přesun na penzion U Madony. V příjemném a milém prostředí jsem se ubytoval na pokoji společně s Martinem Voltrem. Ještě před odchodem ke spánku se rozhodlo, že našemu pokoji cosi chybí. Tím „čímsi“ bylo něco dobrého k pití, a tak došlo k rozhodnutí, že se koupí basa, aby bylo čím zapíjet úspěchy. Náš pokoj rovněž ukázal, že jako jediný dokáže pracovat až do morku kosti a ve dvě ráno ještě vyrazil do jedné z místních restaurací.

DEN DRUHÝ – PONDĚLÍ

Když jsem ráno otevřel oči a střešním okénkem pustil do pokoje sluneční svit, vzpomněl jsem si na své nebohé spolužáky ze školy, kteří v ten moment poslouchali nudný výklad o důležitosti jakýchsi rovnic s čímsi atd. Pondělí bylo v lecčem nové a muselo se tedy improvizovat. Po návratu z nákupu ve věhlasném obchodním centru v jedné luxusní čtvrti jsme zjistili, že je sice fajn mít na pokoji zásobičku jídla a pití, ale že by bylo dobré, aby byly tyto pochutiny řádně vychlazené. Za oběť tak padla lednička z kuchyňky, která se stala naší kořistí a na týden se přestěhovala na náš pokoj. To ocenili zejména milovníci salátků a pomazánek typu Martina Dvořáka, kteří nám náš ledový chrám plnili svými laskominkami.

Ještě před zimákem se šlo na oběd. Využili jsme toho, že součástí penzionu je i restaurace a usedli jsme ke stolu, jenž byl ale rezervován pro nějakou paní Uvírovou (prosím, paní Uvírová z Přerova, jež obědváte pravidelně ve 12:10 v restauraci U Madony, přestaňte tento blog číst a přeskočte na poslední den, děkuji). Najíst jsme se stihli včas a zmíněnou paní jsme nepotkali. Na stadionu proběhlo vše hladce, Francie otočila zápas Slovenkám, severské derby ovládlo Norsko a naše holky vyhrály nad Rakouskem 2:1. Do noci jsme přepisovali rozhovory a na pokoji začali objevovat taje naší ledničky.

DEN TŘETÍ – ÚTERÝ
Ráno proběhlo stejně – vstávačka, hurá nakoupit (a dostat 50% slevu na pizzu, kterou ale nikdo nikdy nevyužije) a pak chvilku relax, protože je volný den. Na oběd jsme pak šli do té samé restaurace, kam jsme si předtím dali rezervaci na „p. Esports“, a znovu jsme čekali, zda se objeví paní Uvírová. Bohužel, její tajemství nebylo prolomeno, a tak pro nás i nadále zůstala Uvírovou, kterou svět neviděl.

Nicméně i přesto, že byl volný den, jsme se s Martinem V. rozhodli, že vyrazíme na trénink udělat nějaký ten rozhovor. Naše seance na zimním stadionu dopadla na jedničku. Jednak jsme ukořistili dvě zajímavá interview, a pak jsme také natočili exkluzivní video pro kolegu Váchu, který hned v neděli odjel zpět do svého Brodu. Večer se pak po zpracování všech rozhovorů a napsání článků v různých jazycích vydalo do místního pivovaru. Zde jsme dostali přímo luxusní jídlo, které muselo v mnohých případech minimálně na instagram. Následně jsme se vrátili krátce na penzion, kde jsem do našeho pokoje ještě přestěhoval křeslo, které stálo na té chodbě tak osamoceně, chudák.

Společně s Tomášem Hálou a Martinem V. jsme vyzvedli naše místní kamarádky a chtěli posedět v baru, ale nikde nebylo místo pro inteligentní lidi, proto se muselo improvizovat. Záznamy z pokračování večera, bohužel, shořely, a tak se můžeme domnívat, že následující momenty od jedenácti večer do osmi ráno byly bujaré.

DEN ČTVRTÝ – STŘEDA
Na programu dne bylo prestižní střetnutí s Norskem, které by nás přiblížilo zisku zlatých medailí. Den však začal díky vyčerpání z předchozího dne netradičně obědem, kde jsme opět marně vyhlíželi paní Uvírovou. K jídlu jsme si dali pizzu, jejíž zbytek jsme pak měli i na večeři, Martin Voltr ji možná ještě dodnes jako suvenýr. Meo Aréna přinesla další porci nervů, Rakousko podlehlo překvapivě vysoko Francii a Dánky málem ztratily solidně rozjetý zápas se Slovenskem. A konečně – náš výběr. Vozákova děvčata dokázala Norsko zdolat 2:0 a to znamenalo, že pokud vyhrají i ve čtvrtek, budou jistými mistryněmi divize I, skupiny A. Středa proběhla celkem klidně, což bylo předzvěstí toho, že čtvrtek bude sakra náročný.

DEN PÁTÝ – ČTVRTEK
Velký zápas byl tu. Češky měly nastoupit ve federálním derby proti Slovensku a mohly se předčasně stát vítězkami. U Madony byly k obědu halušky, a tak nebyla jiná volba. Hnusnější jídlo jsem v životě nepozřel. Jakýsi našedivělý slizký chuchvalec čehosi, jež páchl po rybě. Pro Zdendu Pohlericha jako dělané! Navíc se konečně objevila paní Uvírová a mnozí z nás by byli radši, kdyby zůstala utajená. Vůbec nejhorší byl tento den pro Ondru. Nejen že šel díky otřesnému zážitku se slovenským národním jídlem na zimák hladový, ale pak také objevil problém s přidáváním titulků do videa. Po nastřižení bravurního snímku, jež nejprve na zeměkouli zaměří na milimetr přesně naši pozici, následně přijde na řadu intro s rozveselenými běžícími dětmi, aby se pak konečně objevila kýžená česká hráčka, které ale stále chyběl tolik potřebný a mnohými slovy proklínaný titulek, se záhada objasnila. Stačila drobná úprava a prvotřídní video bylo na světě.
Zpět k hokeji. Úvodní dvě střetnutí rozhodla, že vrchol večera bude bojem o titul i záchranu. Slovenky musely, Češky chtěly. Znovu fantasticky zaplněná Meo Aréna viděla další nádhernou bitvu, která opět přinesla tři body do české kapsy. Po splnění pracovních povinností se šlo oslavovat k Madoně, kde jsme s Martinem načali naše lahve šampaňského, které jsme měli schované na oslavu. Ve značně tvůrčí náladě jsme pak po zdolání šumivého vína, zhruba před třetí ráno, chytili na našem pokoji tvůrčí slinu. Martin šel psát článek, já zase vzal onlajn z NHL (trestem mi byly nájezdy).

DEN ŠESTÝ – PÁTEK
Volný den probíhal klasicky. Začalo se obědem, který se tentokrát nekonal U Madony, kde zbyly pouze ovocné knedlíky, což není jídlo hodné eSporťáka. Šlo se tedy do města a zhruba po desetikilometrové procházce jsme konečně zasedli v solidně vypadajícím lokále, který měl jen jednu vadu. Aby člověk stanul v jeho prostorách, musel nejprve vyšplhat asi osm pater po točitých schodech.

Po obědě se šlo znovu na zimní stadion. Kromě tréninku našich mistryň se totiž přerovský hokejový chrám stal svědkem zápasu reprezentace do patnácti let, která si poradila s Maďarkami, navzdory jejich nejlepší hráčce Sere-gelyové, celkem jednoznačně. Čekaly nás další rozhovory. Znovu se ukázalo, že české hokejistky nejsou jen šikovné, ale i sympatické, a tak jsem ukořistil další kvalitní rozhovor, který pak přistál na webu jednoho nejmenovaného týmu z Krkonoš.

Večer nás čekala další návštěva místního pivovaru. V Mekce přerovského pivomilstva se stala trochu překvapivě hlavní bavičkou Eva, která po necelých dvou sklenkách vína vyprávěla historky tak peprné a tak hlasité, že mnozí ocenili, že jsme byli usazeni v patře, kde krom nás nikdo nebyl. Tento fakt zcela jistě uvítal i personál restaurace, který byl co chvíli v přízemí bombardován chlebem, za nímž se ozvalo slovo, které se ani do blogu nehodí.

DEN SEDMÝ – SOBOTA

Zdá se to až podivné, ale až v tento den si dámy uklízečky všimly, že jim na chodbě chybí lednička. Jejich lamentování jsme s drobným úsměvem ve tváři přešli a šli si užít poslední hrací den. Naše řady doplnil ještě redaktor hokej.cz a další eSportsman Adam Bagar a věční výletníci Láďa Vácha a Kuba Vais. Do cesty se Češkám postavil celek Dánska a ještě před zápasem se celé osazenstvo tiskáče bavilo záznamem z fotoaparátu Martina V., který prozrazoval mnohé ze života naší fotografky. Je pravda, že někteří by si vystačili jen s rozcvičkou seveřanek, kde byly všechny hráčky oblečeny v legínách, ale my ostatní chtěli vidět i umění na ledě. Série sobotních zápasů nakonec rozhodla, že stříbro bude brát Norsko a na Dánky, které podlehly Česku 1:5, vyjde bronz.

Po závěrečném medailovém ceremoniálu došlo znovu na rozhovory. Ty se (nečekaně) protáhly, protože Vozmenovy svěřenkyně slavily až do roztrhání těla. Mnozí z toho byli na prášky, ale na tak, jako dánská brankářka, jež se znalostí jediného anglického slůvka (facebook) přišla před naši kameru. Naštěstí jsme potřebovali záznam jen v dánštině, a tak pomohla spoluhráčka narychlo přetransformovaná v tlumočnici, což potěšilo zejména Tomáše Hálu, který tak mohl posuzovat pěkně zblízka těsnost jejího oblečení.

V poměrně pozdních hodinách se šlo na penzion. Každý si nesl jako suvenýr nějakou tu ceduli a hledal, co dalšího by vzal. Nakonec jsme se v omezeném počtu vydali naposledy do města popít.

DEN OSMÝ – NEDĚLE
Ráno bylo smutné. Ne proto, že bych se musel rozloučit s naší ledničkou, ale z toho důvodu, že šampionát končil. Po rozloučení se zbylými kolegy přišla cesta zpět na Vysočinu. Tentokrát ne vlakem, ale autem s Kubou a Láďou. Doma se ještě dodělaly poslední resty s mistrovstvím související a vzhůru zpět do drsného všedného života.

Trvalo mi týden, než jsem si zvykl zpět na školní režim. Dodnes si ale tuto akci připomínám pokaždé, když otevřu desky s materiály k maturitě ze ZSV, kde mám založen i program z MS žen. V posledních řádcích tohoto zcela vyčerpávajícího špalku textu, který by mohl sloužit skoro jako kronika celého šampionátu, bych vysekl obrovskou poklonu všem, co se na tomto turnaji podíleli. Zejména pak obdivuji Dereka O’Briena, který zdařile pendloval mezi Prahou a Přerovem. Těším se na letní sraz eSports, kde se snad se všemi těmito lidmi, s nimiž jsem měl tu čest spolupracovat, znovu setkám.

Richard Wagner


Email autora: Rici150@seznam.cz | Zobraz všechny články autora Richard Wagner

Napište váš názor