Pro lidi s vášní pro hokej

KARLAJA CUP: Požární alarm, Hartwall Arena bez internetu a získané dva body

Autor: Michal Belšán • 25.11.2015 • Kategorie: Euro Hockey Tour

Už ani nevím, kdy přesně jsem se to dozvěděl. Pamatuji si jen, že jsem jednoho dne ponocoval a David Schlegel přidal přibližně po půlnoci příspěvek na Facebook s nominací redaktorů na zahraniční cesty. Původně jsem ani nevěděl, že se nějaké nominace dělají, takže jsem s tím vůbec nepočítal. A když jsem tam své jméno nalezl, přiznám se, radostí jsem málem udělal díru do stropu…

Společně s naším šéfem Pavlem Kubou a ostatními kolegy Adamem Joskou, Danem Kubelkou a Jirkou Kosejkem jsme vyrazili na Karjala Cup 2015, který hostilo švédské městečko Örnsköldsvik a finská metropole Helsinky. Letěli jsme společně s národním týmem a nebudu zapírat, byl to pěkný pocit vidět na letišti české reprezentanty a být s nimi v kontaktu. Bratři Kovářové, Vladimír Sobotka, Michal Kempný a další hráči, k tomu třeba trenér Vůjtek, pan Slavomír Lener a další známé tváře.

Přelet do Švédska proběhl naprosto bez problémů. Letěli jsme se slovenskou společností go2sky, která je na trhu relativně nová, byla založena totiž teprve v roce 2013. Servis byl ale nadstandardní a piloti byl velice zkušení.

Když jsme přistáli v Örnsköldsviku, vypadalo to jako letiště zapadlé v lese. No ne vypadalo, ono to tak bylo. V tu dobu jsem nejenom na své tváři zpozoroval výraz typu „kde to sakra jsme?“. Město Örnsköldsvik má necelých 30 tisíc obyvatel a je poměrně malé. Moc toho v něm k vidění nebylo, ale své kouzlo mělo.

Vyrazili jsme například na výlet na skokanské můstky, kde se daly pořídit krásné fotografie celého městečka (nezaváhali jsme). Dominantou města byla ovšem hokejová aréna Fjällräven Center. Asi málokdo mi vzhledem k předchozímu odstavci uvěří, že se zde hraje švédská nejvyšší soutěž. Konkrétně zde bojuje o body tým MoDo, kde působilo několik českých hráčů (např. František Kaberle, Miloslav Hořava, ale i třeba Martin Hosták, který jakožto komentátor ČT letěl s námi).

Aréna byla opravdu pěkná, kapacitu má zhruba přes sedm tisíc diváků. Byla moderně zařízená a i její zázemí vypadalo pěkně. Během zápasu, který jsme s tamní reprezentací prohráli 2:6, ale chybělo jediné – atmosféra. Mnohdy bylo v hale ticho jako v hrobě a slyšet byli hlavně tři desítky českých fanoušků. Klobouk dolů před nimi, nicméně palec dolů před těmi domácími.

Jako o novináře o nás bylo opravdu pěkně postaráno. Měli jsme dobrý výhled, zařízené internetovépřipojení a i občerstvení. V případě jakýchkoliv problémů byl přítomen Media Manager, se kterým se dalo domluvit v angličtině. Pozápasové rozhovory byly sice trochu hektické, jelikož tiskový mluvčí Martin Procházka ve své funkci poprvé sám trošku plaval, nakonec ale vše dopadlo dobře a bez potíží. Já jsem dělal rozhovor s plzeňským Dominikem Kubalíkem, se kterým se díky působení v redakce škodovky znám, takže jsem to měl o to lehčí.

Ubytování bylo velice pěkné, byl to nově postavený hotel s krásným výhledem na záliv. V tomto ohledu si nešlo vůbec na nic stěžovat. Se Švédskem naprostá spokojenost!

Horší už to bylo v Helsinkách, bohužel. Možná znamením byl již i přelet do hlavního města Finska, kdy s námi letěl i švédský národní tým a letadlo tak bylo poměrně napěchované. Jednu dobu jsme dokonce měli na nohou položený i kufr… Ale let byl krátký a pohodový.

Hartwall Arena je rovněž pěkně zařízená a velice připomíná českou O2 arénu, akorát s tím, že je o něco menší. Nicméně zázemí vypadalo pěkně a bylo znát, že se zde hraje KHL. V porovnání se Švédskem ovšem o nás novináře bylo postaráno špatně. V tiskovém centru sice bezproblémově fungoval internet, ale v hale už nikoliv. Idea psaní onlajnů z místa tak bohužel opadla. A občerstvení? Džbánek s vodou a tři poukázky na kafe/čaj. Poměrně zklamání.

Češi zde vyválčili dva body, když po prohře 1:2 s domácí reprezentací porazili Rusko 4:3 po samostatných nájezdech. K hokeji toho ale moc říkat nemusím, ten jste určitě všichni nějakým způsobem viděli.

Teď už se přesunu k naší hlavní kauze – požárnímu alarmu. Ve večerce jsme si všimli, že prodávají croissanty v konzervě (ano, čtete správně; pro nevěřící mám fotodůkaz, můžete mi napsat). A tak jsme si je koupili a večer je na hotelu dali do mikrovlnky. No jo, stačila chvilka nepozornosti a už to bylo. Začal se valit kouř, zasáhl kouřový snímač, spustil se požární alarm a „sranda“ byla na světě. Museli jsme tedy počkat na příjezd hasičů (jelikož hotel neměl ani recepci, abychom mohli oznámit tam, že se nic neděje) a vysvětlit jim, že je vše v pořádku.

Zřejmě to nebylo poprvé, co se něco takového přihodilo, a tak z toho žádný větší problém nebyl. Srandu z toho měly akorát dvě dívky z vedlejšího pokoje, které pořádaly nějakou párty a zřejmě si dovedete představit, v jakém stavu byly. No, hlavní je, že se vše vyřešilo v dobrém a bez nějakého (finančního) postihu.

Pokud bych tedy porovnal Finsko a Švédsko – paradoxně bylo v malém městečku jako je Örnsköldsvik lépe. Alespoň tedy podle mě o nás bylo lépe postaráno a více se mi tam líbilo. Ano, v Helsinkách sice bylo více možností kam vyrazit (byli jsme se například podívat na krásné Senátní náměstí), ale osobně se mi více líbila švédská část výletu.

Co mi tedy Karjala přinesla? Obrovské zkušenosti! Ať už to bylo dělání rozhovorů na mezinárodní úrovni (některé i v anglickém jazyce), nebo třeba také psaní jiných článků, střihání videí či jiné další práce. Ve všem jsem získal zkušenosti, které se budu snažit co nejlépe uplatnit. Zároveň mě to motivovalo, abych se nadále snažil ve své práci více a více a třeba se někdy zase takhle někam podíval.

Na závěr bych chtěl poděkovat celému kolektivu, s kterým jsem tam byl – díky kluci, bylo to fajn. Poté samozřejmě také Davidu Schlegelovi a všem, co se podíleli na výběru toho, že jsem se této výpravy účastnil. Byla to pro mě obrovská čest a doufám, že jsem nezklamal.

Michal Belšán


Email autora: belly@newjerseydevils.eu | Zobraz všechny články autora Michal Belšán

Napište váš názor