Rusko – země neomezených možností

Rusko – země neomezených možností

Do eSports jsem nastoupil v roce 2012 jako komentátor házené a postupem času jsem se přeorientoval na florbalové přenosy, u kterých jsem zůstal dodnes. Proto jsem vůbec nečekal, že bych se někdy mohl podívat někam do zahraničí za hokejem.

No ale nečekané se stalo skutečností a i já jsem byl nominován na Channel Cup do Moskvy.

Svou první cestu za mým hokejovým dobrodružstvím jsem načal už ve čtvrtek v Praze, kde česká hokejová reprezentace předehrávala zápas proti Finsku. Poznávat krásy hokeje jsem se ze Slezska vydal již ve středu, neboť jsem nechtěl riskovat problémy s nějakým sebevrahem.

Čtvrteční program nezačal vůbec dobře, viděli jsme prohru s Finskem, a radost neudělala svou nefunkčností ani kamera, na kterou jsem nahrával svůj první videorozhovor. Pozitivní na celém dnu, snad může být jen to, že nás s Martinem večer na pokoji rozesmály zvuky z vedlejšího pokoje, o kterých se dá zmínit jen po desáté hodině večerní.

V pátek už to přišlo, i když jsme kvůli tomu museli vstávat v 5:45 ráno. Páteční den byl volným dnem a tak jsme ho věnovali administrativním věcem, jako je ubytování a vyřízení akreditace. Největším zážitkem pak byla večerní cesta městem, z které jsem si odnesl dva poznatky. Ten první, že i o půlnoci se v Rusku dokáže vytvořit hustý provoz na silnicích. Tím druhým, že v době vánoc má ruský ČEZ zně. Každá ulice totiž byla osvětlena milióny světelných blbostí.

Sobotní dopoledne jsme se vrátili znovu na Rudé náměstí, neboť přes noc ho ruská policie kvůli bezpečnosti uzavírá. Zajímavá byla též návštěva katedrály sv. Vasila Blaženého. Večer to pak byl hokej a první vítězství pod trenérem Vůjtkem.

I neděle byla po hokejové stránce vítězná. Čím byla neděle ale zajímavá, tak to bylo pobavení bezpečnostní služby, která měla z našich „suveniérů“ pramalou radost. Jako správní Češi jsme si koupili trochu ruského alkoholu pro příbuzné. Kvůli tomu jsme zaměstnali jednoho pracovníka, který to poctivě po celou dobu hlídal. Další nebezpečí jsme očekávali na letišti v Praze, tam ale naše suvenýry nikoho nezajímaly.

Celkově pro mě byla cesta obrovským zážitkem a všem, kteří mě na ni poslali, z celého srdce děkuji.

Přidat komentář

💬

Příspěvek je zatím bez komentáře. Buďte první, kdo ho okomentuje!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *