Pro lidi s vášní pro hokej

Hokejisté dvaceti let v mínus dvaceti stupních

Autor: Marek Janoš • 17.01.2016 • Kategorie: MSJ 2016 Helsinky

Je někdy k jedenácté večer, cestovatel začátečník vyjde před terminál letiště a vychutnává si první vteřiny v nové zemi. Vychutnávání ho přejde skrze čerstvý zimní vzduch během maximálně minuty a začne klepat kosu, zatímco Ondra Kubát celou výpravu ujišťuje o tom, že autobus fakt přijede. Časem nám ale začalo docházet, že se asi nedočkáme.

Sanny se ale ukázal jako cestovní mág. Našel vlak, který nás dovezl až do centra Helsinek. A nebylo to naposledy, co ukázal neomylný cit pro hromadnou dopravu. Když jsme se jednou vraceli na hotel jinou tramvají než obvykle, na jedné zastávce jsme ztratili nervy a vystoupili s tím, že nechceme skončit někde v háji na kraji Helsinek. Sanny zůstal s ledovým klidem sám ve voze a nakonec se nám mohl vysmát, protože tramvaj jela správně.

Jet na šampionát dvacítek byl vlastně jeden z mých největších snů, aniž bych o tom vůbec věděl. Stále jsou k nalezení záznamy, jak v předškolním věku zapáleně komentuju zápasy v malém stolním hokeji u nás doma. A několik silvestrovských večerů jsem strávil nervózním sledováním zápasů našich mlaďochů (především loni byl, když Češi asi tak hodinu po začátku roku 2015 postoupili do čtvrtfinále přes Rusko v zápase o všechno, to stálo za to).

Haly, zázemí a hokej. Jedním slovem skvělé. Jedinou vadou bylo brzké vyřazení našich, kteří schytali ostudnou porážku od Američanů. To ale téměř dokonale vynahradilo zlaté šílenství domácích Finů, ke kterému se v zimní válce s Ruskem probojovali v maximálně dramatickém finále.

V Helsinkách jsme samozřejmě byli, abychom se starali o mediální pokrytí. Pro mě na jednu stranu docela stres, ale hrozně mě to bavilo. Navíc jsem mohl vidět zákulisí velké sportovní akce, které je zajímavé samo o sobě. Jedna věc, na kterou chci upozornit a která mě pravidelně zaráží: protahování hráčů před zápasem. Na MS v Ostravě se například Malkin a spol. rozcvičovali na parkovišti za ČEZ Arénou, v Helsinkách protahování probíhalo buď na chodbě, nebo v garáži týmových autobusů.

Když jste cestovatel nováček, tak při objevování dosud neprobádané země čekáte, že ochutnáte jídlo místních domorodců. Ničeho takového se ve Finsku téměř určitě nedočkáte.

Pro vykreslení toho, jak je místní kuchyně nesmírně bohatá uvádím příklady předkrmů z Wikipedie. Můžete si vybrat buď: uzeného lososa nebo za studena uzeného lososa nebo marinovaného lososa nebo (a na závěr největší důkaz vynalézavosti klingonských kuchtíků) baltské sledě s různými příchutěmi. Kulinářský ráj. Pro mě, jako milovníka ryb opravdu. Teda pokud bychom narazili na místo, kde takové věci opravdu mají.

Takže jsme za těch pár dní v Helsinkách ochutnali thajskou kuchyni, italskou kuchyni, mexickou kuchyni, japonské sushi (hodnotím 10 body z 10) a nechyběla ani troška toho amerikánského konzumu. Většina z toho velké dobroty nebo jako třeba v případě proslulého Thajce alespoň zážitky. Gurmán Sanny k tomu dokázal o jídle básnit hodiny.

Většinou jsem celkem pochybovačný a snažím se ničemu slepě nevěřit. Rád ale věřím meteorologickým předpovědím. Takže když mi aplikace v mobilu několik dní v řadě sveřepě tvrdila, že teploty po celý náš pobyt velmi pravděpodobně neklesnou ani pod nulu, mnul jsem si ruce. Jo to bude pohoda, vy všichni se o té severské zimě nakecáte, říkal jsem si.

…jenže potom jsem si, až během cesty na letiště, pro zajímavost četl něco o Finsku. Co říká Wikipedia: Teploty se mohou, zejména v zimě, měnit […] až o několik desítek stupňů Celsia během jednoho dne.

Takže jsem si prvních pár dní připadal jak sněhulák, než jsem si vzpomněl na skautský tábor a začal nosit třeba tři trička zároveň. Na zimu jsme nadávali svorně všichni, stal se z toho takový stmelovací rituál. Ale asi bych neměl z cesty do Finska plnohodnotný zážitek, kdybych nezažil jejich zimu.

Na partu z Helsinek budu vzpomínat rád. Pokud zbyl nějaký čas a energie, vrhali jsme se vstříc městu, abychom taky poznali něco ze života místních hospůdek. Naši eSporťáckou pětku sem tam doplnil Chapin, Američan žijící v Hamburku, který je známý z několika předchozích blogů a kterého se mi podařilo na silvestrovskou noc přejmenovat na Stívna. Vryje se mi spousta historek. Třeba nalezení mobilu a hledání jeho majitele, cestování po městě nebo hledání zapadlého baru pod vedením kanadského Napoleona. Asi těžko zapomenu taky na soundtrack a oficiální hymnu mistrovství :-)

Poprvé jsem tak nějak nezažil vánoce. Zvláštní, ale překvapivě docela pozitivní pocit. Zjistil jsem, že psát mě opravdu baví. Zažil jsem třináct dní v super partě. Povedlo se mi přejmenovat cizího člověka.

Rozespalé mrazivé ráno, mínus jednadvacet stupňů. Naše kufry lomozí po ulici. Za pár hodin se Helsinky probudí do kalného rána a přes mraky se dokonce prodere slunko. Letíme domů. O několik dní později umře David Bowie, jehož songa Heroes provází intro legendární hry NHL 99 a je tak nějak znělkou mého dětství (u té hry jsem musel bez přehánění strávit tisíce hodin).

Závěrem děkuju klukům Michalovi Kubovi, Ondrovi Kubátovi, Sannymu Muharemovi a Kubovi Slunečkovi za skvělých pár dní a eSports za nominaci. Do Finska jsem se moc těšil a stálo to za to.

Marek Janoš


Email autora: mk.janos@yahoo.com | Zobraz všechny články autora Marek Janoš

Napište váš názor