Pro lidi s vášní pro hokej

Do skvělého Dánska nejen za hokejem

Autor: Adam Pavlíček • 02.07.2018 • Kategorie: MS 2018 Dánsko

Když mi v lednu David napsal, že bych měl jet na hokejové mistrovství, má nerozhodnost trvala jen několik sekund. Odpověděl jsem, že pojedu moc rád. Měsíce, které zbývaly do začátku dánského turnaje, strašně rychle utekly a na začátku května jsme se všichni, co jsme měli jet směr Kodaň, sešli v kanceláři eSports. Nikoho, s kým jsem měl absolvovat následující tři týdny, jsem neznal. Před odjezdem někteří z nás ještě obdivují před auty stojící zásoby pro dlouhé dánské večery, následně usedáme do aut a vyrážíme do německého Rostocku. Po cestě nás zastaví celníci, prohlídka ale probíhá v pořádku, a tak nám o chvíli později nic nebrání tomu nalodit se na obří trajekt a přeplout Baltské moře. Mezitím, co cestujeme na velmi klidné mořské hladině, většina usíná. My s Lubošem jdeme prozkoumat, na čem že se to vlastně nacházíme. A pár desítek minut před koncem plavby se to vyplácí. Na opačné straně trajektu na nás vykoukne právě vycházející slunce, což společně s mořskou hladinou vytvoři velmi krásný obrázek. Před námi jsou ještě dvě hodiny cesty do našeho domu na Athensvej. Možnost poprvé sledovat dánskou krajinu ale nevyužívám, projevuje se u mě spánkový deficit, a zbytek jízdy tedy prospím.

A tak jsme dojeli do dánské metropole. Majitel domu nám vysvětlil co, kde a jak, my si rozdělili místa ke spaní a hned jsme jich také před prvním odchodem do Royal Areny využili. Do moderní haly jsme měli každý den chodit
pěšky. Tam i zpátky. Tato možnost ale neměla dlouhého trvání, většina z nás přivítala možnost svézt se každé ráno a večer autem. První den jsme vyzvedli akreditace, což se obešlo bez větších problému, a poprvé jsme se tak mohli octinout v útrobách haly. Narozdíl od Herningu, kam jsme vyrazili sledovat, jak si povedou čeští hokejisté ve čtvrtfinálovém souboji proti USA, to byl z press centra na ochozy Areny jen maličký kousek. První pohled na tribuny pro necelých třináct tisíc lidí byl opravdu skvělý. Celkově je Royal Arena opravdu povedený a krásný mladosvatostánek.

Úvodní dny mě minimálně překvapil možná i nulový počet jakýchkoliv strážců pořádku mezi fanoušky. A to jak v hale, tak také v přilehlé fanzóně. I organizátoři sami usoudili, že možná bude počet strážníků lepší o něco zvednout, a tak se o pár dní později muži i ženy se samopaly prochází všude úplně normálně. Jinak každodenní kontrola probíhala stylem “otevřit a zapnout notebook”, nic víc. Vpuštěni jste tedy nebyli ani tehdy, pokud jste si mysleli, že si dáte jídlo, které jste si právě koupili, například u psaní článku. S jídlem dovnitř? Nene. Místní security ale jinak byla opravdu fajn. Většně úsměvavá postarší pani nikdy nezapomněla se smíchem dodat, kudy že se to do toho press centra vlastně jde, a ráda si také popovídala. Z nefanoušků bych vypíchl také příjemné dobrovolníky. K mému velkému překvapení bylo v jejich řadách mnoho Čechů a Slováků. Těm patří velký dík nejen za doplňování banánů, pomerančů, jablek, kafe a následně sušenek. Mimochodem jsme zažili jeden den právě bez sušenek a mohlo jich být mnohem více, jak mi později ale
objasní jedna z českých dobrovolnic, její kolega Tomáš, Slovák, tuto krizi zažehnal, když se mu podařilo vyjednat další sušenkový přísun.

Naše každodenní práce se týkala psaní onlajnů, reportů pro cslh.cz a natáčení pozápasových rozhovorů a fanouškovských videí pro Hokejku. Možnost udělat rozhovor například se švédskými hvězdami Janmarkem či Klingbergem bylo skvělé. Jeden z nejintenzivnějších zážitků mě ale čekal při natáčení jednoho z fanouškovských videí před úvodním českým zápasem na turnaji. Ten Češi sehráli proti Slovákům. Fanzóna, zcela podmaněná českými a slovenskými fanoušky, praskala několik hodin před úvodním buly ve švech. Mezi oběma tábory příznivců vládla fantastická atmoseféra a sledovat je, jak spolu zpívají, baví se, tancují a popíjí, řadím jako zážitek z Dánska určitě hodně vysoko! Mimoto myslím, že při federálním derby panovala na ochozech možná nejlepší atmosféra, jakou toto mistrovství zažilo. Alespoň tedy co se kodaňské skupiny týče.

Zpestření naši pracovní náplně nabídl hlavně los CHL. Den před začátkem této akce jsme dostali od Luka papír, na kterém byly vyobrazeny naše “oběti”. Ten večer se z nás stávají headhunteři. Nikoliv však ti dnešní, ale ti, co se objevovali v dobách westernových. V několika nemalých místnostech máme najít šest lidí, většinou trenéra či některého funkcionáře klubu, a natočit s ním rozhovor pro sociální sítě CHL. I díky Baumičově ruštině si s tím poradíme téměř bez problémů. Poté na nás čeká velká odměna v podobě večeře. Švédské stoly! Po delší době se tedy všichni zase skvěle najíme. Před začátkem finálových soubojů jsme navětívili ještě ceremoniál uvedení několika skvělých bývalých hráčů do Hokejové síně slávy.

Mimo to se také našel nějaký volný čas. Nebylo ho sice mnoho, pokud ale ano, využili jsme ho, myslím, jak nejlépe jsme mohli. První volný den jsme měli naplánovanou prohlídku dánského pivovaru Carlsberg. Tu sice stihne jen polovina z nás, ale všichni se poté scházíme venku před pivovarem a do hospody “Café Švejk” už cestujeme společně. Předešlou prohlídku s námi absolvují ještě Češi, kteří v hlavním městě Dánska žijí, a byli s námi i ve zmíněné hospodě, kde jsme strávili velmi příjemný večer, který se protáhl až do hodin ranních. Snad jen cesta domů na Athensvej mi úplně nesedla. Nicméně její průběh bych raději vůbec nerozpytvával. Volného času jsme také využili k prohlídce samotného centra Kodaně - Nyhavnu. Pohodová atmosféra, která zde panovala, přebila i fakt, že se zde tlačila hlava na hlavě. Odtud poté zamíříme na Street Food Festival. Štreka z centra až na festival byla tedy pořádná, po prvním soustu burgru ale vím, že se vyplatila. I tady panovala opravdu příjemná atmosféra, úsměvaví lidé byli v této severské zemi zkrátka všude.

Program příjemně nabitého dne ale nekončil. Z pouličního festivalu jídla jsme zamířili na fotbal. Vypadalo to, že utkání mezi Kodaní a Midtjyllandem nestihneme. A tak jsme poprvé využili kodaňský fenomén, který je zde zkrátka všude. Kolo! Po několika dnech chůze příjemná změna. Navíc za pomoci kola se dostanete v Kodani kamkoliv. I řidiči aut jsou s ohledem na kolaře velmi ohleduplní. Začátek fotbalu jsme tedy bezpečně stihli a podívaná to nebyla vůbec špatná. Hosté si celkem bez problémů došli pro výhru a my opět využili možnosti půjčit si kolo. Domů se i díky tomu dostaneme ve velmi dobrém čase, a to ještě stihneme nakoupit nějaké jídlo pro jeden z dalších delších večerů. Mimo hokej jsme v jednom z volnějších dnů ve čtyřech navštívili také zábavní park Tivoli. Hned na začátek se nám podaří vlézt na velmi divokou horskou dráhu, odměnou pak jsou dvě o něco oddychovější atrakce. Dvakrát se také točíme v několikametrové výšce nad městem. No, přiznám se, že si dokážu představit i o něco klidnější místa pro sledování Kodaně z ptačí perspektivy. Po bláznivém dopoledni pak usedáme na vlak a naším cílem se stává stanice Orestad, která leží kousek od Royal Areny. Málem bych zapomněl zmínit sushi! V poledne před prvním semifinálovým soubojem jsme měli možnost objednat si celkem tuším pět rund. Ve čtyřech jsme sotva dojedli tu první. Trošičku jsme  to možná přehnali. Za pomoci několika vyjednaných obchodů s ostatními stoly ale sníme i poslední kousek.

My vyhráli? Jo, aha

Nedá mi to, do Švédů si musím rýpnout. Před finálovým soubojem mezi Švédskem a Švýcarskem jsem si přál, aby hokejisté helvétského kříže svůj příběh dopsali do zdárného konce. To se sice nepovedlo, přesto si zaslouží obdiv. Ale k čemu se chci dostat. Pro mě až překvapivě rychle švédští fanoušci - fanoušci vítězů - opouštějí svá místa. Myslím si tedy, že snad půjdou slavit a začnou v útrobách stadionu. Proto jsem se šel projít do okolí tribun s tím, že nasaju trochu té vítězné atmosféry. Jenže to šlo bohužel jen těžko. Švédští příznivci téměř bez emocí odcházeli, dokonce jsem zahlédl i příznivce Tre Kronor, který vycházel z tribuny a směrem ke svým kumpánům znudeně gestikuloval. Určitě to ale netvoří obrázek o všech švédských fanoušcích, jen mě to zkrátka zarazilo. S úsměvem na rtech jsem si jen představoval, jak by to vypadalo, pokud by se ovládnout šampionát podařilo třeba českému týmu.

Závěrem bych chtěl obrovsky poděkovat všem, co mi dali možnost strávit skvělé tři týdny v Dánsku a těm, se kterými jsem je mohl strávit. Děkuju!

Adam Pavlíček


Email autora: adampavl@post.cz | Zobraz všechny články autora Adam Pavlíček

Napište váš názor