Pro lidi s vášní pro hokej

Ze Slavie až na Karjalu

Autor: Matěj Sousedík • 18.11.2022 • Kategorie: Euro Hockey Tour

Psal se červen roku 2022 a mě čekala první účast na srazu eSports.cz v Křižanově. Z osobních důvodů jsem se mohl zúčastnit až od soboty 25.6. 2022. Den předtím mi najednou večer psal na Messenger můj šéfredaktor ze Slavie, že jsem byl vybrán na listopadový Karjala Cup ve Finsku. Vůbec jsem tomu v první chvíli nemohl uvěřit a začal jsem se těšit. Ani na chvilku jsem nepřemýšlel, že bych nejel. Musel jsem si jenom vyřídit uvolnění ve škole, se kterým nebyl absolutně žádný problém.

Nejprve bylo řečeno, že se pojede autem, které nám ale od ČOV nebylo zapůjčeno, a tak jsme jeli vlakem do Gdaňsku a odsud letecky až do Turku.

A tak jsem 9. listopadu krátce před 14. hodinou byl připraven v Praze na Hlavním nádraží, kde jsme se sešli čtyři (David, Tomáš, Michal a já). Ve 14:02 jsme vyjeli vlakem směrem Varšava. V Ostravě přistoupil zbytek naší skupiny. Do Varšavy jsme dojeli krátce po 23. hodině a měli jsme přes dvě hodiny čas do odjezdu dalšího vlaku. Čas jsme vyplnili procházkou do místního nonstopu pro pivo, které jsme si chtěli vypít v budově nádraží, ale to se nám nepovedlo, i díky místní security, která nám přišla sdělit, že v budově nádraží se nesmí pít, a tak jsme museli jít do nedalekého parku. Tam nám David vyprávěl o tom, jací jsou Finové jako národ a vše doplnil svou vtipnou historkou z mistrovství světa v Rize v roce 2006 a pouštěl nám jednu finskou písničku.

V 1:44 jsme vyjížděli dalším vlakem směr Gdaňsk. Ohledně jedné věci jsem byl překvapen. Oproti Česku se na palubě vlaku nesmí pít alkohol, na což jsem byl upozorněn průvodčím vlaku, byť jsem pivo pouze nesl v ruce. Na to, v jakém čase vlak odjížděl, v něm bylo dost cestujících. V jednom voze jsme seděli já, David, Tomáš a Michal a zbytek party o dva vagóny za námi. Ve vagonu bylo hodně kufrů v uličce, takže bylo těžké projít na toaletu. Za dveřmi u vstupu do vagónu dokonce někteří cestující spali.

Cesta do Gdaňsku proběhla bez problémů a krátce před 5:30 jsme dorazili na nádraží. Pak jsme měli trochu komplikace najít zastávku autobusu, který jede na letiště, ale díky jednomu místnímu občanovi a Pavlovi se to nakonec povedlo. Na letiště jsme jeli zhruba půl hodiny a kolem 7:00 jsme tam dojeli. Jelikož nám letadlo odlétalo až v 10:00, měli jsme na letišti dostatek času. David šel ještě spát, někteří zamířili do stánku na ranní kafe, někdo šel pro bagetu a já jakožto milovník dopravy jsem šel studovat tabule s odlety letadel. Bezpečnostní prohlídka na letišti proběhla bez komplikací, a poté už jsme šli do zóny u gatů, kde jsme čekali, až se nám otevře gate.

Mezičas jsem vyplnil snídaní, a potom už jsme se přesunuli na letadlo. Let netrval ani hodinu a půl a doletěli jsme bez problémů. Menší komplikace nastaly na letišti v Turku, když jsme se snažili najít nějaké informace o jízdenkách. Automat jsme sice našli, ale nešlo nám koupit jízdné, a tak jsme lístky koupili u řidiče v autobuse, kterým jsme se přesunuli do centra města, kde jsme také měli první oběd, na kterém jsme si rozdělili, co kdo bude dělat. Po něm jsme šli pěšky na naše ubytování, což byl byt v panelovém domě ve třetím patře. Poté, co jsme se ubytovali, jsme pěšky vyrazili na stadion na první utkání mezi Finy a Švýcary. Gatorade Center, ve kterém se celý turnaj hrál na mě zvenku dýchla krásným tvarem a zevnitř vypadala ještě mnohem lépe. Tiskové centrum bylo hned za vstupem do haly.

V hale jinak hraje tým TPS Turku. Švýcaři utkání zvládli výhrou po samostatných nájezdech a mě čekal rozhovor se švýcarským útočníkem Taylorem Moyem. Chvilku jsme čekali, až přijde, ale nakonec přišel a rozhovor proběhl. Byl to pro mě velký zážitek, protože jsem poprvé vedl rozhovor se zahraničním hráčem a poprvé v angličtině. S rozhovorem jsem si poradil bez problémů. Největší problém jsem měl ale se střihem samotného rozhovoru a s doplněním titulků. Video nakonec vyšlo až v pátek dopoledne.

Pátek byl na turnaji volný, a tak jsme den zahájili Davidovou přednáškou o tom, jak být dobrým novinářem a jak dělat dobré rozhovory, což jsme si následně vyzkoušeli v praxi. Poté jsme si šli prohlédnout město a večer jsme sledovali trénink české reprezentace, která mezitím přiletěla z ČR, kde ve čtvrtek odehrála v Českých Budějovicích proti Švédům. Na tréninku jsem dostal úkol zapisovat, v jakých formacích spolu hráči trénují, z čehož by se dala odhadnout sestava na zápas s Finy. Hned po tréninku jsme se vydali do hospody, kde točili české pivo. Byl jsem překvapen, že ve Finsku točí české pivo. David nám také říkal, že v Helsinkách jsou minimálně tři české hospody. Na bytě jsme pak společně s Tomášem, Šárkou a Petrem sepsali článek o pěti největších hvězdách Finů na Karjale, který následně vyšel na hokej.cz. Následující den už jsme pěšky nemuseli chodit, protože jsme si koupili třídenní jízdenky

Sobotu jsme zahájili dopoledním utkáním Švédů se Švýcary, které vyhráli Švédové v prodloužení. Na tomto utkání jsem pomáhal kolegovi Honzovi s identifikací čísel hráčů a hlásil jsme mu také ofsajdy, zakázaná uvolnění a vyloučení. Mnohem víc jsem se ale těšil na odpolední utkání, kde nastoupili Finové a Češi a společně s ostatními jsem byl svědkem vítězství českého týmu 5:2. Po utkání jsme znovu zašli do stejné hospody, jako předchozí den. Tam jsme se já a Šárka seznámili s dvěma Finy, kteří nám vyprávěli o Finsku a my jim zase o Česku. Gratulovali nám k výhře. Učili nás finská slova a my je zase nějaká česká. Následně jsem pomohl sestříhat rozhovor s Patrikem Zdráhalem po utkání s Finy.

V neděli jsme poklidili v bytě, sbalili jsme si všechny věci a přesunuli jsme se do haly, kde jako první hráli Češi a Švýcaři. Po rozdělení úkolů jsme šli společně s Tomášem sledovat rozbruslení. Radost nám udělala místní moderátorka v hale, kterou jsme požádali o foto. Byla velmi ochotná a měla radost, že jsme se s ní chtěli vyfotit. Utkání se českému týmu bohužel nevyvedlo a Švýcaři zvítězili 3:2 v prodloužení. Zajímavosti je, že všechna utkání Švýcarů na turnaji neskončila v základní hrací době. Po zápase jsem šel dělat rozhovory. Vybral jsem si brankáře Romana Willa a útočníka Petra Kodýtka. Rozhovor s brankářem Willem byl pro mě opravdu skvělý, protože chytá v týmu Pardubic, na jejichž zápasy pravidelně jezdím. Moc jsem si oba rozhovory užil. Následovalo ještě poslední utkání turnaje, severské derby mezi Finy a Švédy. Finsko vyhrálo 4:1 a my všichni jsme si zápas užili. Po utkání už jsme autobusem vyrazili na náměstí, kde jsme ve čtvrtek celou Karjalu začali, a pak jsme jeli dalším busem jeli až na letiště v Turku, kde jsme měli čas do odletu.

Na letišti došlo k jedné menší komplikaci, kde mi při bezpečnostní prohlídce byl vyhozen šampon, protože měl větší objem, než který je povolen, i když tuba nebyla úplně plná. Když jsme všichni prošli kontrolou, zakončili jsme náš pobyt v Turku ještě pivem značky Karjala na letišti. Tam jsme ještě narazili na české novináře a některé hráče národního týmu, jejichž letadlo se rozbilo a muselo pro ně letět jiné z Rigy, takže odletěli ne v 17:30 finského času, ale až po 22. hodině. Náš let proběhl bez problémů a za necelou hodinku jsme doletěli do Gdaňsku. Nocovat jsme museli na letišti, což mi nevadilo a navíc jsem se uvelebil na příjemném modrém gauči. Po probuzení jsme se autobusem přesunuli na vlakové nádraží do Gdaňsku. Překvapila mě reakce paní, která zapomněla vystoupit a dožadovala se otevření dveří od řidiče a když jí nevyhověl, protože už byl mimo zastávku, začala křičet a vyfotila si číslo autobusu.

Na nádraží v Gdaňsku jsme čekali zhruba 40 minut na další vlak. Překvapilo mě, že na nádraží neměli ani žádnou čekárnu pro cestující. Cesta polským Pendolinem do Katovic byla příjemná, ale cestu nám trochu zkazil jistý cestující, který neustále telefonoval. V Katovicích jsme zašli do místního OC na oběd. Tohle obchodní centrum má nespornou výhodu v tom, že se nachází hned u východu z podchodu na nádraží. Po jídle už jsme zamířili vlakem zpět do ČR. V Ostravě nás opustila první část výpravy a já, Michal a Tomáš jsme přestoupili na vlak do Prahy. Michal nás opustil v Pardubicích a my dva jsme dojeli do Prahy a Tomáš pak ještě do Ústí nad Labem.

Moc jsem si svou první zahraniční akci užil. Naučil jsem se spoustu nových věcí, které mě posunou určitě nějak dopředu. Jedním z velkých zážitků pro mě bylo, že jsem několikrát během turnaje narazil na svého oblíbence a na můj vzor Roberta Zárubu, vedle něhož jsem dokonce i stál v neděli při čekání na rozhovory. Chtěl bych tímto poděkovat firmě eSports.cz a Davidovi Schlegelovi, že jsem tuhle šanci dostal. Moc si jí vážím. Děkuji i všem mým kolegům, kteří se mnou na Karjale byli. Doufám, že se ještě někdy třeba na nějakou akci v zahraničí podívám.

Matěj Sousedík


Email autora: mateo99@seznam.cz | Zobraz všechny články autora Matěj Sousedík

Napište váš názor