Letní příprava hokejistů? Zabíračka nejen pro kolečka

Opava je město inline bruslení zaslíbené. Ovšem zatímco většina Opavanů propadla inline bruslím ve volném čase a o víkendech a odpoledních se prohání po městských sadech i jinde jen tak, pro opavské hokejisty představují kolečkové brusle pracovní nástroj. Vyrábí si za nich totiž fyzickou kondici pro nový ligový ročník. A o tom, že se nejedná o žádný rodinný výlet, ale pořádnou zabíračku, jsem se mohl přesvědčit i já.

Čtvrtek odpoledne. Před chvílí jsem dovyměňoval komplet novou sadu koleček a po roce se zase stavím na inline brusle. Za půl hodiny je sraz před Parkhotelem, takže nejvyšší čas vyrazit. Do batohu hážu foťák, kterým dnešní trénink zvěčním pro opavský web, a s nadějí, že se snad úplně neztrapním, se vydávám ven.

Po chvilce na mě u chodníku kdosi houkne z tmavomodrého auta. Útočník Lukáš Černý už ví, kam mám namířeno a do parku mě sveze. S díky přijímám, ostatně každá ušetřená síla se bude hodit.

Před Parkhotelem už je živo. Vedoucí mužstva pan Kocián rozdává klukům sporttestery na měření tepové frekvence, Petr Chalupa, jinak nejoddanější fanoušek SFC mezi opavskými hokejisty, se vydává bez bruslí na výběh do okolí fotbalového stadionu a Radek Tůma se neustále schovává, přestože si kvůli foťáku vzal na dnešní trénink tričko s límečkem :).

Vyrážíme. Cesta přes park směrem na Palhanec až do Vávrovic probíhá v klidném tempu, hokejisti se mezi sebou bezstarostně baví a Michal Kukol si stihne střihnout i kolečko na autobusové točně ve stylu Martiny Sáblíkové. Za pelotonem na jízdním kole trenér Suchánek, se kterým probíráme zážitky z kanadského mistrovství světa.

Po deseti minutách jsme na místě. Rovinka z Vávrovic na Držkovice je necelý kilometr dlouhá a hokejisti ji mají v plánu zdolat dvanáctkrát, vždy tam a zpět. Jméno druhé jmenované obce je velmi příznačné, trenér chtěl asi výběrem trasy dát najevo, na co budeme na konci padat 🙂

Bleskové rozdělení do čtveřic, první skupina ve složení Tůma, Suchý, Wolf a Kocián se vydává na trať. Za nimi za půl minuty Kovalovský, Weiss, Kříž a Kukol a jako třetí potom Černý, Polok, Tošenovjan, Ondrušek. První kolo vynechávám a věnuju se focení.

Po návratu trenér Suchánek počká jen tak dlouho, než klukům klesne tepovka na 140 a už je tu druhé kolo. Za třetí skupinu se připojím i já, ale hned po startu přichází první zrada. Po trenérově pokynu totiž hokejisti, jak jsou zvyklí, udělali tři rychlé kroky a rázem jsem je měl patnáct metrů před sebou. No nic, přece jen ten hokej hrají průměrně o patnáct let déle než já, tak nasazuju maximální tempo a zhruba v půlce trati se mi podaří čtveřici dojet.

Na obrátce ale přichází opět stejná zrada a opět musím dojíždět. Do cíle po dvou kilometrech už dojíždím setrvačností. “Slušný čas,” houkne na mě zvesela trenér Suchánek, ale můj zájem se v tu chvíli omezil na nejkratší přístup k PET flašce s ionťákem, které pan Kocián naskládal kolem auta.

Od dalšího kola mě ale tato zkušenost neodradí a navíc si při startu trochu nadjedu, takže neztratím tolik při dohánění hokejistů. Třetí čtvrtou sérii pak vynechám a svůj výkon zakončím účastí v páté sérii, kdy ale můj čas už příliš reprezentativní není. Hokejisty čeká ještě šesté kolo, při kterém David Kovalovský a Petr Wolf dokazují svou inlajnovou převahu a potvrzují, že na osmi kolečkách jim to jde z celého kádru nejlíp.

Po cestě zpátky už je zase čas na vtipy a srandičky. Radek Tůma s Ondrou Křížem bruslí ruku v ruce “nahoře bez” a nechávají se fotit na důkaz toho, že mezi hokejisty opavského Slezanu panují opravdu srdečné vztahy. 🙂

Než dojedeme k Parkhotelu, stihneme ještě s Míšou Kukolem probrat výkony Alexandra Ovečkina, Tomáše Kaberleho a Milana Hniličky na MS a opavský zadák mě potěší i sdělením, že sledoval náš blog, který jsme s kolegy z Quebecu psali. Z parku se pak všichni rozjedou na všechny strany, další svezení od Lukáše Černého už odmítám a po cestě domů ještě stihnu uhasit žízeň jednou orosenou desítkou. Za týden mám prý přijít znovu, jen nevím, co na to moje brusle. Fungl nová kolečka totiž po jednom inlajnovém tréninku vypadala spíš jako pořádně otřískaný puk.