Máme za sebou další den, pro nás Čechy tak trochu neslavný. Na Rusy naši hokejisté prostě nestačili. Trenér Růžička sice na tiskové konferenci tvrdil, že jsme nehráli špatně, ale já myslím, že na sbornou tady na turnaji nikdo nemá. Domácí dnes hnal vpřed dav fanoušků, Chodynka byla téměř plná. Šajbu, šajbu, zní nám ještě teď v uších.
Chtěli jsem vstát brzo, ale prostě nejde to. Protože pracujeme a pak do večera koukáme na filmy, chodíme spát tak okolo jedné nebo druhé. V Česku je to ale jedenáct nebo dvanáct hodin. Pak ráno v devět vstát prostě nemůžete. Takže jsme se donutili vypadnout z hostelu až tak o půl dvanácté. Naším cílem byly Vrabčí hory a Lomonosova moskevská státní univerzita. Vrabčí hory jsme viděli z metra (zrovna jelo nad zemí), univerzitu pak zblízka. No celkem hezkej barák. Akorát chudáci ti komunističtí dělníci. Zajímalo by mě, kolik jich při stavbě tohoto megalomanského stalinského mrakodrapu zahynulo.
Kvůli našemu pozdnímu vstávání jsme potom moc nestíhali. Ale zapojili jsme se u metra ke skupince ruských fanoušků, kteří nám ukázali nejkratší cestu k Chodynce. Kdyby tak chudáci věděli, že jsme Češi… 🙂
Do haly jsme dorazili deset minut před začátkem zápasu Česko – Rusko. Já věřil ve vítězství, Kuba ne. Nakonec měl pravdu on. Sborná nás celkem přehrávala. Večer se pak hrál další zápas, Finsko – Švédsko. To byla celkem nuda.
Už se celkem vyznáme v místním metru. Kubu dokonce už nezabíjejí scvakávací packy, které udeří každého černého pasažéra (on teda nejezdí na černo, ale stejně ho to málem zabilo :-)). Moskva je ale obrovská. To není jak v metru v Praze, kde stojíte každou chvíli na zastávce a za pár minut dojedete z jedné konečné na druhou. Tady je to trošku větší.
Nemáme už ani hlad. Zjistil jsem, že obchody s nápisem „Produkty“ jsou potraviny. Sice je to tam drahý, ale hlavně že je co jíst. Strašně nás tady ale překvapila jiná věc. Víte, kdy tady jezdí popeláři? Každý den okolo půlnoci. Divím se, že se jim chce. No a taky se mi tady líbí, že lidi bez jakýchkoliv zábran popíjí všude možně lahváče. Na ulici, v metru… Prostě všude. A nikoho to nepohoršuje. Alespoň špetka demokracie v komunistickém světě.
Rusko je hodně velká zem A všechno v ní je strašně velké a dlouhé. Budovy, silnice, metro nebo třeba cesta z metra k naším cílům… Ale když už my potřebujeme, aby něco bylo velké, je to miniaturní. Třeba náš pokoj na hostelu trojúhelníkového půdorysu nebo press centrum v Chodynce. Tak trochu jsem záviděl Robertu Zárubovi, který se s kolegy domlouval v hale na tom, jak pojede do hotelu taxíkem. To my budeme ještě muset hodně makat, abychom se toho dočkali. A kdoví, zda se vůbec dočkáme.
Sledujte www.eht.cz, ať to tady nepíšeme pro sebe. A mějte se v Česku dobře. Zítra je před námi poslední den turnaje, my tu však zůstáváme až do úterý. Do závtra!
Na fotografii je místní trolejbus (ale nebojte, nejezdíme jimi) a v pozadí Lemonosova unierzita, resp. její věž.
