Přišla obleva. Jdeme nakupovat!

Po desetistupňových mrazech se ottawské počasí přiblížilo tomu středoevropskému. Během necelého dne teplota neskutečně vyskočila, sněhová nadílka slábne pod návalem tepla. Přes den vyskočil teploměr nad desátý dílek nad nulou, udělalo se opravdu pěkně.

Na úvod se ale přece jen vrátím do období tuhé zimy. Překvapilo mě, jak se Kanaďané (ne)starají o chodníky. Zlaté ty české! Tady si nikdo neláme hlavu s jejich posypem a pokud ano, tak to stojí za to.

Ano, vede sůl v množství produktů, co jde na chodník vysypat, setkali jsme se i s pískem, ale dostaly nás další dvě věci, které jsme na chodníku v obraně proti náledí našli: piliny a rýže.

Ano, piliny nasypali obyvatelé York Street před své příbytky, které zabraňují klouzání, rýži jsme zase našli před hotelem Mariott na Kent Street. Opravdu nelžeme.

Většina chodníků však žádnou ochranu proti náledí nemá, což jsme poznali na vlastní kůži včera ráno. Jen co jsme vyběhli za nákupy, tak jsme se málem dost rychle potkali se zemí. Na většině chodníků byl prostě led, na který pršela voda. Že součinitel smykového tření se limitně blížil nule, ani nemusím doplňovat.

Typická ottawská ulice. Toto je Kent Street.

Včera jsme se ale krásně prošli. Už v jedenáct jsme opustili náš dočasný domov, abychom prolezli místní obchody zajímajíc se o ceny ve vánočním výprodeji. Nutno dodat, že ceny některého zboží se dostávají hluboko pod českou úroveň.

V jednom obchodu jsme našli krásné italské košile v cenovém rozmezí deset až patnáct dolarů. Některé za těch patnáct byly s kravatou. Pěkné bundy s kožíškem tu seženete za třicet dolarů a mohl bych pokračovat.

Největší terno jsou ale ponožky. U nich jsem podlehl šílenství „Boxing week“ a koupil si je. Za desatery ponožky Wilson jsem vytáhl 9,99 dolarů, za dvanáctery Sportek ještě o dolar méně. Pravé nákupní šílenství si necháme ale na dnešek. Sparks street plná zajímavých obchodů totiž volá!