Mistrovství světa juniorů je za námi. Viděli jsme nádherný turnaj, který zcela po zásluze ovládli domácí hokejisté. Naši reprezentanti nepřekročili svůj stín – skončili šestí. Juniorský šampionát přinesl spoustu silných zážitků, ten největší nám ale připravila Air Canada na cestě zpátky.

Sedím v tiskovém středisku zhruba čtvrt hodiny po skončení něčeho, na co se těžko hledají slova. Ve zprávách si možná poslechnete informaci o tom, že Kanada porazila v semifinále mistrovství světa juniorů Rusko 6:5 po samostatných nájezdech a že to byl skvělý zápas. Jenže to nestačí. Člověk totiž jen zíral, co viděl na ledové ploše.

Fanoušci ze zámoří nepodporují týmy, při hokeji baští popcorn, hot dogy a nalévají se colou. Alespoň toto tvrdí část české hokejové veřejnosti, která si myslí, že Kanaďané nefandí svému týmu a že jim je vlastně jedno, jak zápas dopadne. Po zhlédnutí posledního zápasu skupiny A Kanada – USA musím jednoznačně konstatovat: to vůbec není pravda. Naopak. Mezi fanoušky kanadského týmu a hráči je velice silné pouto, které se slovy těžko popisuje.

Spoustu zajímavých chvil nám připravil týden života na jiném kontinentu. Nechce se mi o všem rozepisovat, a tak jsem připravil následující soupis toho, co mě napadlo ze zajímavostí, které jsme tu prožili a na co všechno jsme tady narazili. A není toho málo.

Po desetistupňových mrazech se ottawské počasí přiblížilo tomu středoevropskému. Během necelého dne teplota neskutečně vyskočila, sněhová nadílka slábne pod návalem tepla. Přes den vyskočil teploměr nad desátý dílek nad nulou, udělalo se opravdu pěkně.

Tihle borci patří k letošnímu šampionátu, odvádějí skvělou práci. Potřebujete-li s čímkoliv pomoci, tak ochotně přiskočí a udělají cokoliv, jen abyste byli spokojeni. Poznáte je podle slušivé červené vesty s logem světového šampionátu a potkáte je na každém rohu. Dobrovolníci, kteří pomáhají s organizací juniorského šampionátu. A to bez nároku na honorář!