Nikdy mi nebylo sympatické, jak ze sebe dělala Kanada středobod hokejového světa. Když vyhrál světový šampionát někdo jiný, byli Kanaďané pokaždé přesvědčeni, že se stal nějaký omyl a tahle nabubřelost mě byla protivná. Po příjezdu do Ottawy však musím konstatovat, že hokej v Kanadě je opravdu někde jinde než ve zbytku světa. Mistrovství světa juniorů v Ottawě je bezesporu největší hokejovou akcí, které jsem se kdy zúčastnil. Srovnat to nelze ani s mistrovstvím světa seniorů, které se letos hrálo v Quebeku.
Devatenáctitisícové návštěvy prakticky na každém zápase, permanentní hokejové nadšení po celé Ottawě, tři hokejové výstavy ve městě, billboardy propagující šampionát na každém kroku, spousta obchodů se suvenýry. Hokejovou Kanadu ovládá naprosté šílenství. Jedinou kaňkou mistrovství je fakt, že tak trochu připomíná národní šampionát. Fandové se sem sjeli z celé Kanady, ale zbytek světa reprezentují ve větším počtu snad jen tradičně silní Lotyši. I ti se ale rekrutují hlavně z řad dávných emigrantů do Kanady. I novináři jsou tady kromě jednoho Rusa a českého novináře z hokeje.cz pana Jáchima (děkujeme, že jste přijel a že přinášíte skvělé zpravodajství!) prakticky výhradně z Kanady. Překvapila mě hlavně absence skandinávských žurnalistů nebo Američanů.
My z eSports jsme tentokrát vyrazili hned ve trojici. Po zkušenostech z mistrovství světa do 18 let v polské Toruni, kde jeden z redaktorů onemocněl, jsme se rozhodli, že už budeme všechny další mládežnické šampionáty pokrývat ve trojici. Ano, náklady na cestu do Kanady jsou obrovské. Spojuje se zde totiž jednak velká vzdálenost a také nevhodné načasování, protože letenky v čase Vánočním jsou tradičně nejdražší.
Na každé mistrovství vyrážíme s tím, že nevíme, zda se nám podaří náklady pokrýt, ale zatím se žádný šampionát nestal finančním propadákem. Abychom něco vydělali, přibrali jsme si k tradičním on-line přenosům ze všech zápasů šampionátu a zpravodajství pro agenturu ČTK a iDnes.cz také spolupráci s Českou televizí, Českým rozhlasem, serverem deniksport.cz a několika dalšími médii. Dnes jsme natáčeli dokonce první rozhovor se slovenským hráči pro Slovenskou televizi.
Mám takovou představu, že vždycky jeden účastník šampionát bude člověk, který už s podobnou akcí má nějaké zkušenosti, další dva by měli být talentovaní redaktoři s potenciálním zájmem o novinářskou práci.
Kromě mistrovství světa do 20 let ve Švédsku jsme jako firma nikdy na šampionátu celkově nevydělali a řada lidí se mě ptá, proč vůbec na šampionáty jezdíme. Důvody nejsou finanční, ale je jich přesto hodně.
Nejdříve popíšu ty osobní. Vidím kus světa, dělám trochu jinou práci než ve zbytku roku, kdy mě řízení firmy každodenně stresuje a taky mám možnost strávit čas s lidmi, kteří v eSports patří ke špičce a hluboce si jich vážím.
Další skupinou důvodů jsou ty motivační. eSporťáků je spousta a většina z nich by si vydělala daleko více peněz plně někde jinde. Přesto řada lidí tráví večery, noční čas či třeba sobotní poledne prací za pár korun na hokejových stadionech. Prací pro stovky, tisíce i desetitisíce hokejových fanoušků v naší zemi. A tihle šikovní kluci a holky, pánové a dámy, si zaslouží něco víc než jen tvrdou práci v přece jen trochu provinčních podmínkách. Zaslouží si odměnu a ta odměna nejsou vždycky jenom peníze. Často to je mnohem víc vlídné slovo, respekt, pomoc v nouzi, lístky na prestižní sportovní událost či možnost vycestovat za hokejem do světa. Protože věřte nebo ne, mistrovství světa je obrovská zábava a zkušenost.
Třetí skupina důvodů jsou vzdělávací. Na světových šampionátech – a to platí hlavně na osmnáctkách a dvacítkách, v menší míře ale i na seniorském mistrovství – spolupracujeme s řadou slovutných médií – televizí, rozhlasem, novinami, tiskovými agenturami i internetem.
Práce v redakcích eSports je samozřejmě zodpovědná a náročná, ale spolupráce s každým médiem vyžaduje přesnou domluvu s šéfem daného oddělení média, rozplánování činností, koordinaci požadavků nadřízených s mužstvem a konečně reflektování na určitý typ slohu, který je typický pro dané médium. Důležité je také flexibilně reagovat na připomínky vedoucích pracovníků jednotlivých médií. To vše je daleko náročnější než v každé esporťácké redakci.
A v neposlední řadě se člověk taky naučí správně natáčet rozhovory pro rozhlas či televizi. Pracovat s kamerou či správně zvládnout rozhlasovou mluvu jsou nadčasové záležitosti. Není nic, co by vás motivovalo více, než konzultovat kvalitu příspěvků třeba s Robertem Zárubou nebo Romanem Jedličkou.
Spoluprácí s těmito médii získává i eSports. Poznáváme, jak funguje práce v řadě médií, navazujeme nové kontakty, získáváme nové přátele a nikdy nevíte, na jakém projektu jednou s daným médiem budeme spolupracovat.S Romanem Jedličkou z TV Nova jsme se blíže seznámili v začátcích redakce hcplzen.cz, s intendantem STV Stanislavem Štefánikem jsme se seznámili díky jeho objednávce knihy na Marken.cz (pro ty, kteří nevědí, co je to intendant doporučuji Wikipedii. Intendant je podle ní ten, kdo je pověřen intendací nebo v Německu to znamená ředitele rozhlasu 🙂 ), s Tomášem Lörinczem z Českého rozhlasu jsme se seznámili v OHF (viz www.ohf.cz). Život je jako hokejový puk. Nikdy nevíš, kam tě nastřelí…
Další skupinou důvodů jsou ty výchovné. Každý “účastník zájezdu” získá velké množství zkušeností, které se mu v životě budou hodit. Pozná kulturu v zemi, kde do té doby obvykle ještě nebyl, ale také si třeba udělá jasněji o výběru svého budoucího povolání. Vždycky jsem nenáviděl, když se mě rodiče jako gymnazisty neustále tázali, čím jednou hodlám být. Jak se ale má člověk rozhodnout, když s oním povoláním nemá žádné zkušenosti? Má obvykle spíše hrubou představu a velká většina jeho názorů jsou bludy. Ostatně jako bývalý molekulární biolog s tím mám velké zkušenosti. Tyhle spolupráce jsou unikátní šancí zjistit, zda novinářské povolání je opravdu to pravé ořechové. Samozřejmě, člověk se o něčem podobném nemůže přesvědčit za týden, ale může mu to jeho rozhodování hodně usnadnit.
A konečně nejdůležitějším důvodem, proč to všechno děláme, je to, že tím velkým způsobem pomáháme hokeji, tedy něčemu, co máme moc rádi. Pomáháme hokeji k větší popularitě, pomáháme hokejovým fanouškům dostat se ke zprávám, které je zajímají, pomáháme hokeji k většímu prostoru v médiích. Navíc, přiznejme si otevřeně: Nechtěli byste natáčet rozhovor, který večer uvidí dva milióny diváků? S Fandou Suchanem se nám to ve Švédsku na přelomu let 2006 a 2007 podařilo a i letos se naše rozhovory objevují v televizích v nejsledovanějších časech. Stejnou pomoc hokeji ostatně už poskytujeme i na úrovni klubových webů, řadu z nich jsme vybudovali na zelené louce.
A na závěr skončím trochu sobecky u sebe. Když mě bylo dvaadvacet, hledal jsem sám sebe. Věděl jsem, že molekulární biologie mně nepřináší uspokojení, tuhle práci jsem už nedělal s nadšením a ani s lidmi, se kterými jsem ji dělat chtěl. I přesto, že mně eSports přináší spoustu práce a často i negativních věcí, tak dělám práci, kterou mám rád. Práci, která mi přináší potěšení, má pro mě hluboký smysl, poskytuje seberealizaci, umožňuje mi pracovat s lidmi, které mám hrozně rád a konečně mně někdy dává i pocit z dobře odvedené práce. Myslím, že jsem díky eSports našel sám sebe.
