Pro mne, jakožto sportovního redaktora, se jednalo vůbec o první akci mezinárodního rázu, a tak jsem se pochopitelně do Plzně na mistrovství světa v hokejbalu moc těšil. Nakonec se ukázalo, že moje očekávání se splnila do posledního puntíku a třetí červnový týden roku 2009 bude navždy zafixován v mojí paměti.
O tom, že se do Plzně podívám, jsem se dozvěděl již někdy na přelomu roku a Ádův zájem mě velice potěšil. O hokejbal jsem se zajímal jen okrajově, protože hokej a fotbal vyhrávaly na celé čáře. O to větší jsem měl touhu poznat něco nového. Pravidelně jsem sledoval tvořící se oficiální webové stránky šampionátu a samozřejmě také reakce fanoušků.
Konečně nastal ten kýžený den a se svými kolegy Michalem Miškovským a Petrem Košatkou jsme z Prahy vyrazili autobusem přímo do dějiště šampionátu. Na dálnici D5, spojující českou metropoli s Plzní, jsem si poblíž Zdic u Berouna všiml obřího poutače, kde útočník hokejového Pittsburghu Petr Sýkora lákal fanoušky na mistrovství. Okamžitě jsem zapřemýšlel, do jaké výše může návštěvnost šampionátu vyšplhat? Vždyť hokejbal v České republice v konkurenci proslulejších sportů tak početnou diváckou základnu nemá, co si budeme povídat. Avšak o plzeňských fanoušcích je známo, že ochozy ČEZ arény plní v hojné počtu, a tak jsem o diváckém zájmu rozhodně ani chvilku nezapochyboval.
Kdo ve finále usedl na sedačky hlavní plzeňské arény, musel být atmosférou unešen. Ale o tom později. Po příjezdu do Plzně byla naší první zastávkou ČEZ aréna, kde jsme se setkali s Ádou, naším šéfem, a druhým nejvyšším mužem šampionátu, šéfem tiskového střediska, Markem Chlupatým. Po vyřízení nezbytností ohledně akreditací, jsme byli zaúkolováni přenášením především hokejových suvenýrů z internetového obchodu Marken.cz, který měl přímo v útrobách ČEZ arény svůj stánek.
V průběhu této práce dorazili do Plzně všichni redaktoři, včetně jediné slečny v týmu, Ivy Janouškové. Po vzájemném seznámení přišlo na řadu ubytování v klidném prostředí bývalého hotelu Škoda a poté se již kvapem blížilo slavnostní zahájení šampionátu a s ním spojený první zápas českého národního týmu.
Přímo před halou se připravovala první akce pro fanoušky, která měla velký ohlas. Na montovaném hřišti menších rozměrů si to mezi sebou rozdávaly fanouškovské dvojice v turnaji. Druhou akcí byly nájezdy na skutečného brankáře, což bylo neméně oblíbené. My, redaktoři, jsme dostali úlohu prodávat před halou oficiální zpravodaje na celé mistrovství a nutno podotknout, že se nám to celkem dařilo.
Konečně to vypuklo! Zahajovací zápas MS 2009 obstarali Češi a Švýcaři. Spokojené publikum potleskem kvitovalo každou povedenou akci českého celku a také pět branek v síti celku helvétského kříže. Téměř čtyři tisícovky příznivců zhlédli poklidnou českou výhru a pořadatelé byli také spokojeni.
Další hrací den diváky upoutala jednak velmi vysoká výhra Kanady nad Velkou Británií v poměru 21:1, ale především pak střetnutí Indie s favority ze Slovenska. Právě tady se začala rodit spanilá jízda Asiatů, kterou utnuli ve finále až Češi. Strhující bitvu s našimi východními sousedy rozhodli Indové až v závěru, ale nikdo z přítomných si ani nepomyslel, že tento tým může dojít skoro až na samotný vrchol.
Početnou fanouškovskou družinu měli na turnaji debutující Finové. Severští příznivci často i za nepříznivého stavu svůj tým neúnavně povzbuzovali, za což si vysloužili nejenom můj obdiv. Zápas Česko – Indie, tam někde se zrodila v plzeňských divácích ta pravá vášeň pro fandovství a v dalším průběhu turnaje to bylo jasně k vidění.
Mistrovství světa, to není jen mužská záležitost. Na druhém konci města, na kopečku zvaném Košutka, je mezi panelovými domy dobře ukryta nová krásná hokejbalová hala, kde zápolily ženy. To jsem si také nechtěl nechat ujít, a proto jsme s Michalem Miškovským a Radkem Barkmanem vyrazili na třetí hrací den a měli jsme možnost vidět krásný zápas s našimi sousedkami – Slovenkami. Plné hlediště vidělo remízu 2:2 a já jsem zjistil, že špičkový světový hokejbal můžeme sledovat i u něžného pohlaví.
Avšak divácký zájem byl patrný i bezprostředně mimo hlavní dění turnaje, například v centru města. Když jsme si zaslouženě po celodenní tvrdé práci šli do centra města posedět k půllitru zlatavého moku, kolemjdoucí si se zájmem prohlíželi naše akreditace.
Nezbytné k utužení party je, jak jsem již řekl, zajít někam posedět, povyprávět své historky atd. K tomu jsme našli perfektní podmínky v místním Pubu. Tam jsme také na Ádovo přání ochutnali specialitu jménem Buffalo Wings. Toto označení skýtá kuřecí křidélka v pikantní marinádě, podávané s křupavou bagetkou s bylinkovým nátěrem a sladkokyselou omáčkou. Zní to velmi lákavě a věřte mi, chutnalo to skvěle. K tomu se samozřejmě hodí český národní nápoj – pivo, zvláště plzeňské má tu největší tradici nejen u nás, ale také ve světě, o tom není třeba polemizovat.
Skvělou návštěvností se mohly pyšnit nejen všechny tři stadiony, ale také oficiální webové stránky pilsen2009.com. Každým dnem se počet přístupů zvyšoval a rozmezí 15 – 20 tisíc návštěvníků bylo jistě skvělým výsledkem a podtržením naší práce. Radost jsme z toho měli nejenom my všichni, hlavně Áda a v neposlední řadě také členové organizačního výboru.
Šampionát pomalu rozděloval týmy na šťastné a zklamané a v semifinále přišel první zápas s velkým Z. Češi narazili na Slováky a ukázalo se, jak je důležité míti diváky v zádech. Ne nadarmo se říká, že diváci často bývají šestým hráčem na hřišti. Rakovi svěřenci se o tom přesvědčili na vlastní kůži, po dvou třetinách prohrávali 2:4, ale za frenetického povzbuzování skvělých diváků dokázali zápas otočit a zvítězit v prodloužení.
V sobotu 13. června však nastal den D. Čeští reprezentanti se probojovali do finále, což bylo jistě největší lákadlo pro diváky. Nikdo nepochyboval o tom, že padne divácký rekord. A stalo se! Tribuny byly pár minut před soubojem s Indií plné a zápas nakonec sledovala návštěva čítající 6544 fanoušků a jejich skandování často bralo dech, až člověku naskakovala husí kůže. A když Petr Novák v prodloužení rozhodl, ČEZ aréna div nespadla. Byl to nepopsatelný zážitek a zároveň pocit hrdosti! Bezprostředně po skončení zápasu propuklo nadšení naplno, dekorování medailemi a pozvednutí poháru nutilo až pláči dojetím. Bylo to opravdu krásné!
Trenéři všech celků se shodli v jednom – byl to zatím nejlepší hokejbalový šampionát všech dob a výraznou měrou jste k tomu přispěli vy, fanoušci! Přesně pro takové pocity radostného opojení se hokejbal, ale i ostatní sporty hrají. Zážitky, které jsem v Plzni získal, mi navždy budou připomínat skvělé mistrovství světa a v neposlední řadě také výbornou redaktorskou partu, kterou jsme vytvořili!
