Jsem úplně zbytečný a jsem za to rád

Když si vzpomenu na poslední hokejové mládežnické šampionáty, kterých jsem se v cizině zúčastnil, většinou to byla dřina, pot a přemáhání spánku. Prakticky vždycky to končilo tak, že mí kolegové šli spát a já dřel do pozdních nočních, často až brzkých ranních hodin. Věděl jsem, že prostě spát jít nemůžu, protože kdybych usnul, přijdeme o pracně budovanou reputaci ve všech respektovaných médiích, se kterými spolupracujeme. Podotýkám, že média, pro která pracujeme, jsme si vybrali sami a vybrali jsme si je ne podle toho, kolik peněz nám daná spolupráce vynese, ale podle toho, jakým přínosem bude spolupráce mít pro zúčastněné kolegy a koneckonců i pro mě. Prestiž daného média zohledníte v životopisech, ale daleko důležitější je styl práce.

Ani pro mě a pro můj osobní růst není od věci si čas od času připomenout, jak fungují věci v České nebo Slovenské televizi, v Radiožurnálu, na iDnes nebo v ČTK. Práce pro každé médium má své specifika a různé nároky, všude je však vyžadována určitá organizace práce, všude je naprosto zásadní komunikace a pochopení filosofie té či oné organizace. Pro mě i pro cestující kolegy je to vzácná příležitost poučit se od lidí, kteří mají zásadní vliv na chod nejrespektovanějších médií v zemi, ale zároveň to s sebou přináší obrovskou zodpovědnost. Pokaždé cestují jiní lidé a kvalita musí být pořád vynikající.

Není bez zajímavosti, že v České televizi nás má na starosti Hanka Ježková s Michalem Dusíkem a oba jsou příkladní profesionálové. Komunikují buď přes facebook (Hanka) nebo přes skype (Michal) a aniž bych chtěl snižovat Michalovy kvality, skoro není poznat, kdo v České televizi pracuje šestnáct let a kdo je tam necelý rok. Michal je naprostý profík, navíc přátelský a ochotný kdykoliv pomoci, nicméně Hanka mu zdatně sekunduje, výborně komunikuje, což je základ úspěchu jakékoliv spolupráce, a když slyším její reportáže, jsou naprosto super. Pamatuju si, jak jsem si někdy v sezóně 2005/06, kdy jsme začínali jako eSports.cz dělat klášterecký web, poznamenal do diáře po prvním setkání s Hankou: “Vytvořit rozumnou kláštereckou redakci.” Auč! 🙂

Dlouhodobě ve firmě řeším několik klíčových problémů. Předně řeším, jak donutit některé zaměstnance k větší pracovitosti a zejména stoprocentnímu přijetí odpovědnosti za vyřešení určitých úkolů. Oni mají přece jen pravidelný měsíční příjem, který jim přijde na účet v každém případě a navíc někteří podle mě zneužívají skutečnosti, že jsem hodný a snad i pracovitý. Aby to nevyznělo jako sebechvála, tak to raději vysvětlím. Když nějaká práce není hotová, tak prostě pojedu domů posledním metrem nebo v nejhorším přespím v kanceláři, tím chápejte slovo “pracovitý”. Slovem “hodný” můžete chápat fakt, že i při sebevětším průseru v eSports.cz nerozdáváme pokuty a nikdy jsme za osm let existence nikomu nevyhrožovali, že ho vyhodíme. Stabilita a jistota prostě patří v eSports.cz ke klíčovým benefitům a to s sebou bohužel přináší i určitou míru zneužívání.

Podobně by věci mohly fungovat i tady. Přece jen, za dohodnuté spolupráce nese odpovědnost eSports.cz a kdyby si to tu Ondra s Tomášem chtěli hlavně užít (oba jsou poprvé v Kanadě), tak je ani za pomoci místního výrobce kombajnů Brandt nedonutím k větší činnosti. Tomáš se však chová jako bílý tygr vypuštěný z klece a Ondra jako kohout připravený k bitvě do poslední kapky krve. Oba jasně rozumějí faktu, že nastupující generace novinářů, jenž drtivě převálcuje tu, která pracuje v postupně umírajících tištěných médiích, musí bezpodmínečně umět natočit audioreportáž i videoreportáž. Není to samozřejmě jen o zapnutí kamery, ale každý spot musí mít svůj příběh, jehož cílem je diváka informovat a zároveň zaujmout.

Dnes jsme byli natáčet poprvé pro Slovenskou televíziu. Je pravda, že jsem ty rozhovory domlouval já a slovenského kata Nino Niederreitera jsem i zpovídal, ale poprvé jsem se vůbec neúčastnil procesu zpracování reportáže a poprvé ze všechny cesty kamkoliv jsem se dokonce na to video ani nepodíval a kluci ho rovnou odeslali bez kontroly adresátovi. Já si šel místo toho lehnout a snažil se zbavit bolesti hlavy, kterou jsem utrpěl při večírku v Press boxu s našimi kanadskými hokejovými kamarádkami a Martinem Merkem. Bylo to pro mě strašně příjemné ležení a i když jsem si připadal chvíli trochu zbytečný a nepotřebný, bylo mi dobře.

Trvám totiž na tom, že reportér, který zpovídá hráče, musí zároveň umět reportáž kvalitně sestřihat a vytvořit příběh, který nabídne divákům. Pokud totiž reportér jen pokládá otázky a brání se stříhání a zdůrazňuje, že na tohle má lidi, nikdy si neosvojí umění udělat dobrou reportáž. Správný reportér totiž už při kladení otázek ví, jaký příběh chce přibližně divákovi nabídnout a přitom pružně reaguje a průběžně vyhodnocuje hráčovy odpovědi. Dokáže už během nich přemýšlet o tom, jak se video bude sestříhávat a zda jsou potřeba doplňující otázky. Výsledkem je pak daleko efektivnější práce se získaným materiálem a čas je na akcích podobného typu vždycky to důležité. Přesně jak říká jeden z nejzkušenějěích hokejových novinářů v České republice pan Václav Jáchim: “Lidí, kteří napíší dobrý článek, když na něj mají čas, je spousta. Dobré od špatných však odlišuje to, že dokáží kvalitní článek napsat i pod velkým časovým tlakem.”