Ubytování. To je na všech mistrovstvích světa kapitola sama pro sebe. Na bydlení se šetří jak to nejvíce jde. Důvod je jasný – v hostelech se pouze přespává, tak proč platit peníze za zbytečný luxus. Nejinak tomu bylo i na letošním juniorském šampionátu v Regině a Saskatoonu. I když vlastně šlo o specifickou situaci, která si zaslouží blogově zvěčnit.
Najít levný hostel typu osmilůžko bez snídaně za deset dolarů na noc bylo v Regině a Saskatoonu nemožné. Obě města nepatří mezi turisty vyhledávaná, natož navštěvovaná, a podle toho vypadá i nabídka ubytovacích služeb. Sám jsem strávil u internetu hledáním vhodného bydlení několik dní, nakonec jsem si prostě na googlu přiblížil mapu a virtuálně jsem si obě města procházel tak dlouho, až jsem našel.
V Regině jsme bydleli v jakémsi motelu. Jednalo se o nejlevnější ubytování ve městě. Vlastníkem motelu byla skupina Indů, která neuměla anglicky a na recepci se evidentně neorientovala. To však nevadilo, rukama nohama se lze domluvit vždycky. Jsme přece lidi. Pokoj vypadal jakž takž. Žádný luxus, ale dalo se tam vydržet. Dvě malá dvojlůžka, hnusná koupelna a šíleně klouzavá vana, k tomu všechno obité umyvadlo. Jenom škoda, že v Kanadě nepoužívají topení. Při minus pětadvaceti by docela bodlo.
Za motel s názvem Knights Inn jsme se nemuseli stydět, nechávali jsme se tam normálně organizátory šampionátu vozit a ani jsme se přitom moc nečervenali. Ono totiž dělat, že bydlíme jinde a pak tu cestu dojít, nešlo. V té kose si člověk ani nemohl odplivnout, protože než to udělal, přimrzlo mu to u pusy.
Jediná nespokojenost panovala se snídaněmi. Každý den cornflakesy s mlíkem, to už chce odolnej žaludek.
Jiná situace nastala v Saskatoonu. Tam jsme ubytování měli o dvě třídy lepší, přitom za téměř stejnou cenu. Jednalo se původně o Bed and Breakfast. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme do onoho B&B přišli a zjistili, že jde o klasický kanadský rodinný domek z nějakých umělohmotných desek (jsou tam takové všechny, cihly asi nepoužívají) a že majitelkou tohoto domu je sympatická starší dáma Pauline, která má prostě v domě moc pokojů a tak dva nebo tři z nich poskytuje návštěvníkům Saskatoonu.
Její B&B bylo skvělé. Pauline si dala záležet, aby vše bylo čisté a pěkné. Největší radost nám dělala každé ráno se snídaní. První den byla vajíčková omeleta s tousty, druhý den teplé vafle s úžasnými saskatoonskými borůvkami, které jsme si všichni později koupili v obchodě. Třetí den připravila Pauline opět nějaká míchaná vajíčka, dále jsme měli lívance apod. Pauline nám dělala radost každý den, starala se o nás a my ji za to měli rádi.
Ovšem nastal zde problém. Zatímco všichni ostatní novináři bydleli v renomovaných hotelech světových značek za nekřesťanské peníze, my bydleli na kraji města kdesi v zástavbě rodinných domů. Samozřejmě jsme i nadále využívali služeb VIP Shuttle (taxi zdarma pro akreditované osoby – super věc), jenomže říct řidičům či telefonistkám, že potřebujeme zavézt do či odvézt z Bed and Breakfast, to prostě nešlo. David proto vymyslel lest. Spočívala v tom, že jsme všude hrdě hlásili, že jsme si prostě Paulinin dům celý pronajali. We rented a house on fifth Street East…
Několik dnů to fungovalo, jeden večer nás však vezl opravdu zvědavý řidič. Když jsme mu řekli, kam chceme a po jeho udivení se, co že tam vlastně budeme pohledávat, jsme odpověděli obligátní: We rented a house, začal přemýšlet.
Uprostřed cesty se mě (seděl jsem vepředu) najednou zeptal, kolik takový pronájem domu stojí a kde jsme to sehnali… No, moje lámavá angličtina v tu chvíli byla stejně na houby, protože moc neumím lhát. Nakonec jsem z toho vybruslil tím, že jsem řekl, že nám to zaplatila firma a že se o to vůbec nestarám. Následující minuty už zachraňoval David konverzací na téma počasí a hokej. Před mou odpovědí totiž zestárl o deset let 🙂
Měli jsme štěstí, že Pauline má na dveřích svého domu pouze malinkatou cedulku Bed and Breakfast. Ze silnice to přečíst nešlo, bylo to daleko, a nikoho z řidičů nenapadlo jít se podívat až ke dveřím. Takže jsme to nakonec zvládli v pohodě. Jen jsme si na to tak zvykli, že i při objednávání pizzy na večeři David do telefonu při diktování adresy řekl, we rented a house…
