Kanada ztratila zlato, hokeji ale vládne dál

Naprosto jistě vím, že Kanada je světovou jedničkou minimálně ve čtyřech sportovních odvětvích. V curlingu, kanadském fotbalu, který obyvatelé za javorovou hrází vytvořili jako konkurenci nafoukaným Američanům, hře pro frustrované hokejisty – ringette (finská konkurence však nebezpečně dotírá) a pak samozřejmě v samotném ledním hokeji. A jak se taková statistika měří? Úspěchy na mezinárodních turnajích, počty zaregistrovaných hráčů a potom hlavně zájmem fanoušků, kteří při mé zaoceánské návštěvě jasně potvrdili kanadskou nadvládu v těchto disciplínách.

Nikdo jiný na světě by totiž neutrácel za utkání mezi torontskými Argonauty a edmontonskými Eskymáky, tribuny by byly prázdné i při zápasu bláznů bez čepele u hokejky o gumový kroužek a taktéž by nikoho nezajímal duel skupiny o udržení v elitní divizi hokejového šampionátu do 20 let mezi hokejisty Lotyšska a Rakouska. Kanaďani si však ani jeden takový „svátek“ nenechají ujít a vybaveni tradičním popcornem spolu s obřím kelímkem pepsi coly (coca cola moc nefrčí) si míří užít zápas.

Těsně před zahájením střetnutí mezi Finskem a Rakouskem (10:1) se k nám na novinářskou tribunu otočil jeden z mnoha místních nadšenců a ptal se, zda si dokážu vychutnat hru, když při ní musím zároveň pracovat. Těžko jsem skládal slabiky na odpověď, divil jsem se, jak se dá takové utkání v konkurenci mnoha dalších dramatických mačů vůbec označit za zábavu.

Kanaďané se ovšem nechodí dívat na týmy nebo jejich ústřední hvězdy, oni chtějí videt hlavně hokej. Minimální návštěvu zápasu mistrovství by tak mohl závidět nejeden extraligový celek, i na souboje největších outsiderů vhodných pouze pro pravé labužníky se dostavilo minimálně pět tisícovek diváků.

To pro mě bylo absolutně nepochopitelné. Před dvěma lety v Liberci na témže mistrovství jsem navštívil jediný duel, kdy Kazachstánci neúspěšně bojovali o záchranu právě proti celku Suomi. Další návštěvník seděl ode mě zhruba pět minut cesty svižným klusem a celkově počet příznivců juniorského hokeje marně atakoval kulaté číslo 100.

Odlišný je též styl, jakým fanoušci podporující válčící hokejisty. Neúnavně skandující kotel tolik typický pro tuzemské stánky zcela chybí a i při zápasu domácího celku se pouze párkrát za celý průběh ozve nesmělé >>Go Canada Go<< . Když se však něco děje, a to při způsobu hry kanadských mladíků je velmi často, improvizované dřevěné lavice novinářů div nespadnou!

Ať kapitán Eberle předvede jeden ze svých úžasných průniků, obránce Pietrangelo zavelí k mohutné ofenzivě anebo psychopat Kadri nečestně přibije další protihráčovu hlavu na mantinel, jsou na nohou všichni. Vážní muži v oblecích, pátnáctileté holky s růžovým melírem i šedesátiletí penzisté s javorovým listem vyrytým na holi.

A to platí i při střetnutích ostatních týmů! Ze zjištných důvodů se píská jenom na Rusy a Američany, největší podpora pak patří zejména hokejovým pidižvíkům. Když Rakušané srovnali utkání se Švédskem nebo Švýcar Niederreiter odklidil sebevědomé Rusy, tak se euforie skoro až rovnala té ze závěrečných minut normální hrací doby finálového utkání.

Svou třídu pak Kanaďané ukázali při předávání medailí. Američané přebírali zlato za smutného, hlubokého ticha a vtom se přes všechny tribuny jednohlasně rozezněl chorál „O Canada“. Po prohraném finále si fanoušci zcela bez pobízení hrdě zazpívali hymnu, pro našince nepředstavitelné.

Lidé jsou jednoduše pyšní na svou vlast a možná ještě více pak na lední hokej, v němž i přes porážku od USA zůstávají s velkým náskokem světovou jedničkou.

Zajímavosti o fanoušcích v Saskatchewanu:

• Hře s pukem a holí fandí a rozumí všichni. Za celý turnaj jsem potkal jen dva hokejové skeptiky. Naši hostitelku Pauline, jíž se příčilo přílišné násilí během hry. Druhým člověkem pak byla servírka v originální britské restauraci, která se však možná jen chtěla vyhnout konverzaci. Áda ji totiž důkladně vyzpovídal ohledně nabídky filipínského piva, načež si stejně objednal místní saskatoonský mok.

• Vstupenky jsou ovšem pekelně drahé. Lístky na jeden zápas základní skupiny v Regině (tedy bez Kanady) za 20 až 30 dolarů, nadšení obyvatel ze šampionátu v jejich městě ale stejně neznalo mezí. Paní dobrovolnice-řidička přiznala, že si s manželem oba koupili permanentku na všechny zápasy – celkově utratili skoro 1500 CAD!

• Diváky na stadionu ze zaběhlého rituálu pojídání hamburgerů občas vyruší profesionální šílenec, který se s hurónským řevem kroutí na schodech u tribuny a svléká ze sebe trička, která následně odhazuje mezi rozbouřené fanoušky. Takové zaměstnaní by neodhalila ani Alice Bendová v pořadu “Hádej, kdo jsem”.

• Během každého utkání probíhá soutěž 50/50. Lidé si za pár babek kupují losy a jeden z nich nakonec pro svého majitele získá přesně polovinu vybrané částky. Druhá pak jde přímo organizaci Hockey Canada. Tak se podporuje domácí hokej!

• V Regině nechyběl tradiční “Fan Corner” plný hokejových atrakcí, vystavených pohárů či dresů a rychlých občerstvení. S Ondrou jsme se poměřili ve střelbě na přesnost a výsledek byl jednoznačný.  Olomoucký syreček sice svádí svou prohru na fakt, že terč nebyl umístěn přesně v šibenici, leč jediný úspěšný zásah souboje jsem si připsal já 🙂