Ericsson Globe Aréna – cíl další zahraniční cesty redakce eSports. Den cesty, 1 400 km na sever v autě “zdarma”. Žádné pohodlí nového Boeningu za pár haléřů, nýbrž zdlouhavá a ničivá cesta v napůl rozpadlé servisní Fabii. Dobrodružný výlet zaručen.
Do švédské metropole jsme vyrazili ve čtvrtek 29. dubna večer. Cestou po E55 jsme se stavili dobít energii v Teplicích, najedli se pizzy, čili papriček, nakoupili zásoby a vyrazili. Cesta přes Německo uběhla relativně rychle, pak však přišla horší část trasy – trajektová tour napříč Baltem. Dvouhodinové čekání na nalodění bylo jen začátkem utrpení. Neuvědomil jsem si totiž podstatu cestování autem po moři a v garážích naprosto nesmyslně hledal pod sedačkou kousky mého mobilního telefonu, který se mi cestou jakýmsi divným způsobem rozpadl. A výsledek? Nalezeno kulové, Adam naprosto nemobilní, sedačky zabrané, spali jsme na zemi…
Avšak kdo chce něco vidět a poznat, musí tomu leccos obětovat. U nás to byla nejen bojovnost a odolnost při náročné cestě, ale také neskutečná podpora Aka“chucka“ v zápase s Ilhanem. Duel totiž hodně dlouho ukazoval pravou podstatu a krásu tenisu, aneb jak snadno málem prohrát vyhraný zápas. Nicméně za to Akačuso na konci zápasu přece jen vzal a prohraný boj otočil. Bravo! eSports má v drahém Švédsku z čeho žít!!!
První cedule „Stockholm“ rozsvítila malé světýlko v našich hodně unavených očích. Ale pozor, on je Stockholm docela dlouhý a opustit dálnici na prvním sjezdu, dojeli bychom pouze do městské části Kungens Kurvy. My museli jinam, do hotelu Formule 1! Když jsem uviděl náš nový bejvák poprvé zevnitř, pochopil jsem, proč tady Schumachera nepotkám. Jak by taky mohl bydlet v pokoji bez oken a s toaletou bez desky…
Hned po příjezdu jsme koupili na týden internet. Tady bych Švédy pochválil. Celoměstská wifi síť totiž pracovala na pár výjimek parádně. Výjimky jsme si totiž vytvořili zřejmě sami tím, že jsme se na jeden účet pojili přes tři počítače najednou. Investice se nám nakonec přece jen vyplatila. Z domnění, že budeme net používat pouze na hotelu nás totiž vyvedla hned první návštěva press centra v nádherné hale Globe.
On-line jsme se však v pátek večer po příjezdu příliš nezdrželi. Po náročné tour na sever Evropy totiž přišel ten nejideálnější čas „na jedno“. Švédsko je známo svou alkoholovou prohibicí, která sehrála hlavní roli už při vstupu do první hospody. Chtěli po mě občanku a moc nadšení z mé přítomnosti zjevně nebyli. Nakonec vše dobře dopadlo. No dobře, možná jsou to silná slova. Pivo totiž stálo 64 švédských korun, což by u nás stačilo na určitě hodně veselý večer. Nezbylo nic jiného, než skromně odejít na „hartvalku“ a prazdroj do hotelu…
Sobota byla ve znamení práce. Na město nebyl vůbec čas. Dozvěděl jsem se, že budu na hokeji pracovat pro rádio Hey. Museli jsme být na zimáku už v 11 ráno. Mé první živé vstupy kariéry dopadly myslím dobře. Ada mě pochopitelně chválil tak jako úplně každého, ale myslím, že k nějakému velkému zvýšení hlasu důvod stejně neměl.
Bylo toho opravdu hodně, den utekl jako voda. V tiskáči sice byly tuny párečků, houstiček, kečupů, sladkostí a hektolitry coca-coly. Člověk však má přece jen po celém dni chuť i na nějaké normální jídlo. Šli jsme do Švejka, tradiční české stockholmské restaurace.
V ní byly ceny piva stejně tak lidové, jako ve všech ostatních hospodách. Nicméně aspoň jídlo stálo při té ceně za to! Obrovský schnitzell a dvě mísy bramborů. Je teda pravda, že tu druhou nám zařídil kolega z české televize, díky kterému uvízne celý večer všech z eSports přítomných v paměti. Ono sedět v hospodě u jednoho stolu s panem komentátorem Hostákem totiž není jen tak…
Další den nás čekala cesta domů a konečně také alespoň dvouhodinová návštěva centra města. Já přepustil éter rádia Hey Michalu Heřmanovi a měl konečně chviličku času užívat hokej, ze kterého jsem doposud moc neměl. V hlavě mi však stejně visely myšlenky na večerní cestu domů. Ta byla hodně zajímavá. Když jsem přebral po Rojovi řízení, děly se věci. Nejprve jsme zachraňovali nabourané auto v lese na dálnici. Nakonec naštěstí zbytečně. V rozdrceném autě totiž díkybohu nikdo nebyl. To však nebyl konec dobrodružné noci. Čelili jsme totiž také nájezdu několika aut, zřejmě dopravní policie. Scéna jak z amerického filmu se světelnými efekty modrých majáků však naštěstí dobře dopadla. Adam fouknul 0,0 a mohl pokračovat dál v cestě. Doma jsme byli v 9 večer dalšího dne. Díky za super výlet!
