Mannheim – Různé světové šampionáty v hokeji měly už desítky maskotů. Nejinak je tomu i letos v Německu. Zelený dinosaurus v německém dresu nevypadá nijak odlišně od těch, kteří se po tribunách všech světových hal procházeli. A v tom je právě ten rozdíl. Ti jiní, starší, se jen „procházeli“. Nevybavuji si, že by mě někdy televizní pohled na maskota turnaje nějak pobavil. Ovšem v mannheimské SAP aréně někdy místo zápasu musím uhrančivě sledovat, co zase ta příšera vymyslí.
Těžko hádat, zda má Urmel všechny gesta a pohyby předpřipravené, nebo je jeho skrytá identita natolik výjimečná a charismatická osoba. Pomalu si začínám myslet, že to druhé je správně. Jakmile jde Urmel kolem hezké dívky začne se stydět, tedy výbornými gesty to hraje. Popadá „ocas“ zpoza zad do rukou, aby jej žena neviděla a otáčí se k ní zády. Rád si také schovává hlavu do dresu, aby dívka nemusela sledovat, jak se červená (samozřejmě je stále zelený). Pokud dostane hubičku na (plyšovou) tvář, kymácí se, div že nespadne, jak je štěstím bez sebe. V dalším přerušení už je na jiném místě a tancuje s lotyšskou divačkou na chodbě mezi tribunami. Urmel má skvělý balanc a nebojí se skočit z horní řady o dvě sedačky níže, aby svým dopadem překvapil diváka sedícího v oné řadě. Rád také chodí po horních hranách sklopených sedaček, zatímco se rukou (tlapou) drží mantinelu. Hokej ho samozřejmě vůbec nezajímá. Nejednou už sjížděl po zábradlí kolem tribuny po zadku o pět řad níže. Režie si jej ráda vybírá na kostku nad ledem a diváci mu hlasitě aplaudují. Když je potřeba, Urmel dokáže i přinutit diváky k fandění. Založí mexickou vlnu, nebo roztancuje celý sektor.
O přestávce a před zápasem si Urmel obouvá brusle a ukazuje, že to umí i s hokejkou a pukem. V jiné chvíli zase nestydatě poklekne nad ledem, zatlačí a na zmrzlou vodu vypadne puk. Co to má symbolizovat si domyslete sami. V přerušení hry neváhá vběhnout s pořadateli na ledovou plochu a „pomoct“ jim curlingovými pohyby smetáku s úpravou ledové plochy kolem brankoviště. Když o přestávkách divoce netancuje na nejmodernější písničky sunoucí se z reproduktorů v aréně, sedí na jedné ze dvou roleb a po divácích střílí z věcičky podobné bazuce zachumlaná trička. Samozřejmě neopomene vyhecovat hloučky diváků z odlišných stran tribun k co největšímu rámusu, aby si právě oni tričko zasloužili.
Kanadští novináři si s ním dokonce domluvili rozhovor, natáčený na kameru. Chtěli zjistit, kdo se skrývá v tom kostýmu neúnavného prehistorického tvora. Jenže Urmel byl opět svůj. Na otázky odpovídal, jak už možná tušíte, nejrůznějšími divadelními kousky a pózami. Při otázce, aby řekl, jak se ve skutečnosti jmenuje, neváhá, otáčí se, a tlapami ukazuje na jméno Urmel, které má na zádech napsáno. Pobavený kanadský novinář se musí jeho reakcím smát a závěrem musí čelit schování své hlavy pod Urmelův dres. Na znamení poděkování se Urmel ukloní a svojí vláčnou, vtipnou chůzí odejde z novinářského centra. Musí už přece do haly, začíná další zápas.
Pomalu mne také začíná zajímat, kdo se pod maskou skrývá. Je však více než jasné, že němečtí organizátoři věděli, co se lidem bude líbit. Tenhle maskot má vážně duši. Z předchozích jsem usínal. Nyní, v Německu, se já i diváci musíme často dívat místo zápasu právě na zeleného maskota. Urmel je navíc jen zlomkem toho, jak dobře se v Německu na diváky připravili. Fanoušci, kteří se přijeli na mistrovství světa bavit, k tomu mají hodně příležitostí.
