Onlajny na inlajnech aneb Beroun 2010

Byl jsem se součástí týmu, který se staral o web pro ženskou část MS v in-line hokeji, které se konalo v Berouně. Zde bych vám tak chtěl vylíčit některé zajímavé zážitky z tohoto týdenního cyklu.

O mojí možné cestě  na MS žen v in-line hokeji do Berouna jsem se od Ády dozvěděl přibližně tři dny před jeho zahájením. Osobně jsem o jeho nabídce ani minutu neváhal a v duchu už si balil kufry, problém ale nastal u mě doma. Rodiče totiž nebyli dvakrát nadšení, že pojedu z Opavy tak daleko (podle jízdenky 422 km – pozn. red.) sám a dlouho váhali, jestli mě tam vůbec pustí. Důležitým krokem tak byl telefonický rozhovor Ády s mojí mamkou. Nevím, co důležitého tam přes 12 minut řešili, důležitý ovšem byl konečný verdikt rodičů a v něm jsem dostal zelenou. J

Do Berouna jsem dorazil kolem osmé  večerní a ihned jsem zamířil na místní zimák. Po akreditaci jsme obdrželi pár dobrých rad a Tomáš Pavlíček ještě stihl vyzpovídat šéfa MS, pana Březinu.

V berounském svatostánku však byla tma a nikdo, včetně Ády netušil, kde se nacházejí toalety. Po chvíli snažení nám náš „šéfík‘‘ oznámil, že už je našel a nastínil nám trasu, jak se k WC bezbolestně a rychle dostat. Jeho rady jsem později využil a nevěřil svým očím. Podle jeho pokynů jsem se totiž ocitl u dveří značně zatuchlé šatny pro rozhodčí. Za těmito dveřmi se však vysněný záchod naštěstí, opravdu nacházel. 🙂

Navečer nás ještě organizátoři poprosili o pomoc s nějakými lahvemi. Skutečnost, že budeme přes 15 minut stěhovat z auta do provizorní šatny moře minerálek, nám ale trochu zatajili. J Poté jsme vyrazili do Selské [čti Slezské] restaurace na dobré jídlo a pití (díky Ádo). Chvíli před zavíračkou jsme se odebrali do našeho útulného ubytování v penzionu „Puk“.

Každý den nám začínal kolem osmé ranní, kdy jsme vstávali a postupně se scházeli na snídani. Dva znojemští Orli, pod jejichž křídly jsem v Berouně bydlel, si sice stěžovali, že jsou probuzeni už v pět hodin ráno, a to díky vlaku, který těsně pod našimi okny projížděl. Já si však stěžovat nemohu, protože kóma je holt kóma.

Dopoledne bylo volnější, protože zápasy ženského MS startovaly až po poledni. Někteří tohoto volna využili k návštěvě zdejšího aquaparku a ti, co neměli plavky, nebo jsou jejich plavecké schopnosti na nulové hodnotě jako u mě, si šli do tiskáče dokončit pár dodělávek. Pak jsme zamířili na jídlo do hotelu, který se nacházel snad deset kroků od zimáku. [čti tepláku – teploty se pohybovaly kolem 30° C.:-)

Obědy zde byly vydávány formou švédských stolů, takže se všichni dosyta najedli. K tomu si přičtěte ještě konverzaci s Tomášem Pavlíčkem ohledně rozmanitosti slezských dialektů, kdy se já dožaduju, aby servírka přivezla další várku kobzolí [brambor] či šnyclů [řízků] a Tomáš se chytá za hlavu, co tím tak asi můžu myslet, a máte z oběda velký zážitek. Další perličkou bylo sloveso „rožni“, které dělalo Čecháčkům veliké potíže a speciálně pro ně jsme tak natočili krátký pořad. Ten však v ČT bohužel neprošel skrz cenzuru.:-)

Brzy po obědě pak začal dril utkání. Onlajny, reportáže, ohlasy, však to znáte. Jedním z vrcholů dne bylo vždy utkání čínských reprezentantek. Rozdíl mezi jimi a zbytkem světa byl asi jako rozdíl ve výkonu mezi Trabantem a Ferrari. Zanedlouho si však získaly sympatie snad celého „esporťáckého“ týmu. Z části snad díky své radosti, že mohou na šampionátu vůbec hrát a z části kvůli lítosti, kterou někteří redaktoři projevovali nad jejich výběrem. Lítost přitahovala především hráčka s číslem 10, která stála na bruslích snad poprvé v životě a je mi doteď záhadou, jak se na zdejší MS dostala. Nejenže byla na bruslích pomalá a často se na hřišti potácela k zemi, ale hlavní problém byl v tom, že neuměla brzdit. Ano, čtete správně, tato Číňanka brzdila čepelí hokejky o povrch kluziště, aby se vůbec zastavila.:-)

Po jedné z čínských porážek jsem se nechal vyfotit s autorkou jednoho čínského gólu, Xiaolin Dingovou. K mému překvapení mě kromě Petra Vtípila přispěchali vyfotit i dva členové čínské výpravy s jejich dlouhatánskými objektivy a již tradičním bleskem. Naneštěstí pro mě byla slečna Dingová značně propocená a mokrý rukáv z jejího objetí mi zůstal ještě dlouhé minuty po této události.:-)

„Zábavnou“ činností byl také prodej hokejového zboží v Markenu. Celkem jsme prodali dva kalendáře za 150 Kč, za což byl každý odměněn pivem. Mě se pak málem podařilo prodat DVD s názvem 100 let IIHF za 350 Kč, s postarším pánem jsme dlouho na toto téma debatovali, bohužel jsem zklamal a mé přesvědčovací metody na něj nezabraly.:-)

Na konci dne jsme pak vždycky zamířili do Slezské restaurace, a když nás se zavírací dobou poslali do pryč, museli jsme vzít zavděk sport – barem Garage.

Tam se o svých zážitcích z mládí rozpovídal náš „otrokář“ Áda. Za zmínku stojí příběhy „Jak se Áda počůral“ či „Jak Áda držel v ruce kondom s tekutinou neznámého původu.“J Později se jeho zrak upřel na značně zfetovanou slečnu na baru, která se „velmi zajímavě“ svíjela kolem židle a kolega vedle ní, jí sahal tam, kam by se asi na veřejnosti nemělo. Pak jsem Ádovi vysvětlil, co znamená slovní spojení pohoří a údolí při pohledu na ženu, z čehož byl evidentně velmi nadšený.

Do penzionu jsme dorazili k ránu a na chodbě jsme si ještě stihli udělat sportovní kvízy, ve kterých kraloval především Tomáš Nejedlo. Některé to však brzy přestalo bavit a uvelebili se do svých postelí.

Na závěr musím říci, že se mi tento šampionát moc líbil a jsem rád, že jsem se jej mohl takto zúčastnit. Nasbíral jsem řadu cenných zkušeností a mohl poznat nové lidi. Organizátoři nám navíc připravili vynikající zázemí, jak od ubytování, tak po stravu. Bylo to super, díky!:-)