Hurá. Konečně jsem se také já dokopal k napsání blogu z mistrovství světa do dvaceti let z ruské Ufy. Ne že bychom se svými kolegy neměli dostat zážitků, právě naopak. Bylo jich spoustu a vzpomínat na ně budu zřejmě celý život. O to složitější pro mě bylo vyzobat několik zajímavostí, z necelých dvou týdnů, které jsme společně prožili, ale snaha byla.
Poslední den na Channel One Cupu byl celkem v pohodě. Nejprve jsme zmákli severské derby mezi vítězem turnaje Švédskem a mladým výběrem Finska a poté následoval zlatý hřeb Poháru Prvního kanálu utkání Rusko – Česko. Na starosti jsem poprvé v životě vstupy do rádia Hey. Nakonec jsem ale absolvoval pouze jeden vstup. Byl hrozný, styděl jsem se. Když pak zavibroval mobil znovu, s tím, že technická kvalita spojení byla špatná a další vstupy již dělat nebudeme. Na jednu stranu mě to mrzelo, protože jsem věřil, že další vstup už by byl daleko lepší než první, ale na druhou se mi ulevilo, že už se nemusím nervovat s dalšími. Otázka je jestli byla opravdu špatná technická kvalita přenosu či spíše kvalita mého projevu.
Druhý podnik Euro Hockey Tour v roce 2011 Kubok Pervogo Kanala, jak turnaji říkají sami Rusové, se chýlí ke svému konci.
V sobotu se žádný hokej nehrál, byl volný den a protože nejsme peciválové, rozhodli jsme se opět vyrazit do města. Naše luxusní ubytování v Českém domě jsme opustili po vydatném obědě, díky kterému jsem si splnil část svého osobního plánu a ochutnal typická ruská jídla.
Už několik dní pobývám v ruské Moskvě a v zemi dědy Mráze panuje počasí podobné tomu, jaké je u nás doma v České republice. Teploty se pohybují kolem nuly a sněhová pokrývka pomalu taje.
Zdlouhavou cestu z Opavy do Ruska popisovat nebudu, protože se při ní nic zajímavého nepřihodilo, ale zastavím se u příletu do Moskvy.
Čtvrteční ráno, vy sedíte ve škole, a protože je teprve první hodina, tak ještě zíváte a hodláte bezbolestně přečkat další školní den. Zničehonic vám zavibruje telefon. David Schlegel. Přijde vám jasná a stručná SMS zpráva – „Zavolej. Je to urgentní!“ Hlavou se vám honí myšlenky, jestli nenastal nějaký průser nebo podobně a modlíte se, ať ne. Zavolal jsem tedy. „Jak to máš se školou? Zítra bys mohl přijet na MS do Bratislavy,“ vyhrkl Áda.
